Pod stanem

Ahoj,
zase tu mám jeden návrat do prázdnin, přesněji pod stan ;-). Letos bylo naše léto nějaké dobrodružné a v mnoha případech jsme jen přijali pozvání, která nám přišla. Užili jsme si všechno skvěle a vy jste mohli vše sledovat na Instagramu.

Jedním dobrodružstvím z konce léta byl i rodinný víkend pod stanem. Junior měl o týden dřív svoji premiéru s kamarády na Špilda Cupu (psala jsem o něm tady) – spal se stejně starým kámošem a jeho rodiči poprvé ve stanu. Koupila jsem mu krásný teplý a přitom lehoučký dětský spacák Hannah Trek JR. Byl z něj nadšený a hned první noc v něm chtěl spát i doma, jenže po půl hodině byl mokrý jak myš, tak si to nechal až na ven :-).

Hned další víkend nás tedy čekal rodinný výlet do kempu za kamarády, kteří přijeli obytným vozem. Potřebovali jsme dokoupit vše kromě Juniorova a manželova spacáku. S mužem jsme projeli nejdříve nabídku stanů a vybrali jsme model Husky Baron pro 4 osoby. Skládal se skvěle, za pár minut bylo hotovo. Nejdřív se rozloží ložnice, zacvaknou tyčky, provlečou se očky v ložnici, na to celé se hodí venkovní plachta, přikolíkuje a natáhnou se šňůry. Komplet hotovo do 5 minut. Kluci nám vydatně asistovali a kamarád nás fotil – byla to naše premiéra pod stanem :-D.
Kdybych zhodnotila komfort uvnitř, tak 4 osoby (4 karimatky) se vedle sebe vlezou v úplné pohodě. Na Mallu jsem četla recenze, že je spíš pro tři, no nevím, kolik místa ti lidi potřebovali. My jsme tam byli čtyři a kluci nebyli nalepení na stěnách. Ložnice má dvě otevírací stěny naproti sobě a i venkovní plachta jde otevřít na obě strany. Na straně za hlavou je rovný zip končící u středového kolíku, na straně u nohou je ještě předsíňka bez podlážky a otevírání do oblouku přes celý přední díl. U stropu je v horní plachtě odvětrávání, ložnice je síťovaná, jde použít i bez horní plachty jako moskytiéra. Líbila se mi horní “polička” pod stropem předsíňky, kam jsme si dali baterky, aby byly v dosahu. Ráno bylo ve stanu vlhko. Celá venkovní plachta byla zevnitř mokrá a musel se dávat velký pozor při otevírání zipů, aby se netřáslo s celým stanem a vlhkost nám nespadla přímo na spacáky. Nevím, nakolik je to vlastnost stanu a nakolik to bylo tím, že jsme byli v údolí u řeky. Přes den se pak stan otevřel z obou stran a za chvilku na sluníčku vše vyvětralo a vyschlo. Balení do tašky pak bylo hotové za chvilku – vše se poskládá na šířku tyček a sroluje do tašky, která je menší než manželova karimatka :-).

Se Starostou jsme potřebovali spacáky, tak jsem zase vybírala v nabídce Husky, stejně jako u stanu. Já mám spacák Husky Menor, který je hodně teplý a v porovnání s Juniorovým je dvojnásobně těžký. Váha je jeho jediné mínus. Ovšem když chcete teplo, váha jde bohužel nahoru, auto to ale uveze. Teplo mi samozřejmě bylo, spacák je jak naducaná zimní bunda. Využili jsme i 10cm zvětšení objemu – první noc jsem spala v jednom spacáku se Starostou, oba na zádech a spacák byl zapnutý.
Starosta má dětský spacák Husky Kids Merlot, ze kterého jsem hodně nadšená. Dokonce mě trochu mrzelo, že jsme Juniorovi koupili ten Hannah a nekoukli předtím na nabídku Husky. Je hodně teplý, má krásný design, příjemnou bavlněnou vnitřní vrstvu, je vhodný i do nízkých teplot a má dokonce i reflexní prvky. Ano, je o půl kila těžší než ten Juniorův, což při nošení kluci poznají. Tak máme jeden lehčí na kolo nebo na cesty s batohem a další prostě do auta.

Ke spacákům jsme potřebovali karimatky. Koupili jsme tři, že Starosta bude spát na mojí pěnové jógové, kterou přeložíme. Teď už víme, že potřebujeme ještě jednu dospěláckou, ta manželova je totiž výborná. Pro sebe a Juniora jsem koupila základní samonafukovací karimatky Camp Gear o tloušťce 4 mm. Když jsem viděla ceny například Husky karimatek, tak se mi protáčely panenky, tak jsem si řekla, že stačí něco obyčejného, hlavně, aby to mělo trochu výšku. Tak vám řeknu, že já jsem z ní klouzala a přišla mi tvrdá. Junior se v noci tak nemlel jako já a nelezl mu nikdo do spacáku, já byla pořád na zemi, když se mnou spal Starosta ve spacáku. No nic moc pocit. A když už jsem ležela na té karimatce, přišla mi tvrdá, tak nevím. Asi tu svoji postoupím Starostovi, pro kterého jsme vlastně karimatku nekupovali. Já bych chtěla na příští sezonu stejnou, jako si koupil muž – Vango Trekker Long 5. V porovnání s předchozí karimatkou je tato daleko měkčí. Je trochu tvarovaná, zužuje se u nohou, uvnitř jdou vidět dírky, díky kterým asi tak dobře izoluje a je zároveň měkká. A je o celých 9 cm širší než ta moje. No už ji mám na wishlistu, co vám budu povídat :-). Spacák je základ, ale karimatka noční komfort jen umocní.

Tolik tedy k vybavení. Vlastně máme i malý přenosný gril, který byl jako dárek k nákupu stanu :-D. Jinak je ale potřeba docela dost věcí, když byste si chtěli vařit a ne jen jíst jídlo z obchůdku nebo místní restaurace. Na pobyt s dětmi vypadal perfektní obytný vůz, který měli naši kamarádi. Překvapilo mě, kolik se tam vešlo věcí, jak byli na každou situaci vybavení a vždy, když se kluci potřebovali zabavit něčím novým, vytáhli další eso z rukávu – třeba šipky, pétanque nebo badminton.
Všichni jsme si víkend v kempu užili. Samozřejmě, že jsem se těšila na domácí stravu a moji sprchu, ale bylo to moc fajn a určitě jsme pod stan nejeli naposled :-).
Jezdíte taky pod stan s dětmi? Napište mi vaše zážitky nebo tipy na různé vychytávky, ráda se do příštího roku dovzdělám :-). Do galerie vám dám pár fotek z víkendu v kempu.
Mějte se hezky a budu se těšit zase u příštího článku.

Pa, Pavla

Turistický deník

Ahoj!

Máte svůj Turistický deník a sbíráte do něj turistické vizitky a razítka? My od letošního léta ano! Konečně 🙂
Na Turistický deník nám dali tip naši kamarádi na dovolené na Lipně. Začali si vylepovat do deníku vizitky a Juniora i mně hodně zajímalo, co to je.

Turistický deník funguje jako takový památník navštívených míst. Přijdete do informačního centra nebo na pokladnu nějaké památky, koupíte si samolepku – turistickou vizitku, kterou si nalepíte do deníku. Na levou stránku se lepí vizitky a na pravou si můžete natisknout razítka z daného místa a nebo napsat váš popis zážitků. Ke každému místu ještě můžete do kolonky dopsat datum návštěvy, jak jste tam přijeli, jaké bylo počasí, kolik vás bylo…
Líbí se mi nápad, že je to taková malá cestovatelská kronika. Děti hodně baví sbírat nálepky a plánování výletů dostalo nový rozměr. Samozřejmě, že si kupujeme jen vizitky míst, která jsme navštívili. Jinak by to celé postrádalo smysl. Ale plánujeme výlety i s otevřenou mapou míst s turistickými vizitkami.
Juniora to hodně baví, z každé nové vizitky má radost.
Napište mi, jestli také sbíráte turistické vizitky ve formě nálepky do deníku a nebo sbíráte ty klasické dřevěné? Ráda si vaše komentáře přečtu. Zatím se mějte hezky a díky, že si sem chodíte číst.

Pa, Pavla 😉

Olympijské Lipno

Ahoj všichni!

Minulý týden jsme byli s celou rodinkou a kamarády na dovolené na Lipně. To jste ostatně mohli vidět na fotkách na mém Instagramu ;-). Musím vám o dovolené hned napsat, protože jsme si užili skvělou zábavu v Olympijském parku Rio-Lipno 2016 i v okolí. Díky olympijským sportovištím byla naše dovolená o kus akčnější a zábavnější než jindy. A jestli váháte, zda nějaký olympijský park navštívit, tak rozhodně zajeďte třeba zrovna na Lipno. Užijete si to celá rodina. Parky jsou otevřené do 21.8. ;-).

Ubytování
Bydleli jsme tradičně v penzionu Slunečná louka (o našem zimním pobytu si můžete přečíst tady), který má perfektní polohu jak pro zimní lyžařskou tak pro letní cyklo dovolenou. V kůlně místo lyží byly tentokrát naskládána kola :-). Penzion má příjemnou novinku – žaluzie v oknech! Co nám předtím hodně vadilo byla nemožnost zastínění a průhledné závěsy, žaluzie to vyřešily. Kuchyně je pořád perfektní, personál stejný a stále milý a ochotný. Až při této návštěvě jsme zjistili, že na zahradě je obří vířivka v sudu a taky sudová sauna a fitko… :-D.
Při návštěvě kamarádů jsme se dostali i do apartmánů v domech Riviéra Lipno, které jsou hned u cyklostezky na břehu lipenského jezera. Na letní dovolenou super, na zimní se k lanovce musíte nějak dopravit – busem nebo autem.

Výlety
Vezli jsme si s sebou kola, takže výlety byly jasné – po cyklostezkách do blízkého okolí. Junior jezdí na kole, Starostu máme na sedačce. První den jsme jeli po cyklostezce do Frymburku na oběd, přívozem jsme se dostali na druhý břeh přehrady do Frýdavy, odtud do Přední Výtoně na další olympijská sportoviště a pak zpátky přes hráz přehrady do Lipna.
Další den bylo nejvíc teplo, tak jsme se vydali lanovkou na Stezku korunami stromů a do Království lesa. Pokud se chcete vyhnout frontám, které nahoře na Stezce potkáte, kupte si lístky hned dole u lanovky ;-). Na Stezce jsme byli podruhé, tentokrát tam instalovali ty běžící nohy na strop a vyměnili cedulky s hádankami za otázky ze světa sportu. Království lesa je otevřeno od letošního července, část se ještě dostavuje, ale to, co bylo otevřeno bylo moc hezké. Kamarádi to přirovnali k Mirákulu, jen se stínem. Prostě jste v lese, všude jsou stromy, kořeny a mezi nimi převážně dřevěné atrakce. Moc příjemné místo i ve vedru.
Třetí den dovolené se nám zkazilo počasí a bylo asi o 15 stupňů méně, zataženo a byly přeháňky. Když jsme snídali, ani jsme si nemysleli, že bychom jeli na výlet. V době odjezdu už bylo po dešti, tak jsme vyrazili na kolech směr Vyšší Brod. Kousek za lipenskou přehradou nás chytl slejvák, který jsme přečkali pod stromy v suchu a kluci tam aspoň posvačili. Když přeháňka přešla, dojeli jsme už bez deště až do Vyššího Brodu. Cesta nebyla ani tak dlouhá, jako hodně rozmanitá – jelo se chvíli po cyklostezce, městečkem, lesem, několikrát přes železnici, po štěrkových cestách, po silnici kolem spodní přehrady Lipno II až do cíle. Zpátky na Lipno jsme jeli vlakem. Díky olympiádě tu jezdila speciální linka, na kterou navazovaly i autobusy.
Další den jsme jeli jen do Přední Výtoně na olympijské sportoviště a na oběd. Junior si tam poprvé mimo domov vyzkoušel nové kolečkové brusle ;-).
Výlety pokračovaly Rožmberkem a návštěvou hradu. Dovolenou jsme zakončili v lipenské loděnici na Kostkománii a na super jídle v Yacht klubu, to byl den, kdy bylo nejen zima, ale i foukalo a měli jsme první letošní svařák :-).

Olympijský park Rio-Lipno 2016
Olympijský park na Lipně a všechna přilehlá sportoviště mohu jen doporučit. Je to perfektní možnost zkusit si všechny sporty, užít si zábavu a pořádně unavit děti :-). Po každém výletu jsme šli ještě do Olympijského parku, protože kluci byli na pokoji do pěti minut v sobě. Váleli se po posteli, pak se začali pošťuchovat, vracet si rány a hned jeden nebo druhý kňourali a žalovali nebo dokonce brečeli. Takže převléct do suchého a ven, to byla naše strategie. Kdyby tam park nebyl, tak nevím, na jaká hřiště bychom chodili. Takto si kluci zkusili třeba šerm, zaběhnout padesátku, seznámili se s floorbalem, softbalem, basketbalem, veslováním na trenažeru a spoustou dalšího. My s manželem jsme stříleli z laserové pistole, já jsem si s Juniorem poprvé zkusila paddleboard a jsem z něj nadšená.

Do galerie vám dám pár fotek z Lipna. Byli jste taky na návštěvě v nějakém Olympijském parku? Napište mi, ráda si přečtu vaše zážitky. Mějte se hezky a díky, že si sem chodíte číst ;-).

Ahoj, Pavla

 

Co zabalit na dovolenou?

Ahoj!

V minulém článku jsem vám psala alespoň zhruba o naší dovolené v Řecku. Co se mi líbilo mít tam s sebou a nebo co mi naopak chybělo? O tom bude dnešní článek.

Tipy na věci s sebou
organizéry a pytlíčky na věci – balím do nich vše, trička jsou pěkně v komínku, ponožky nelítají po kufru, šňůrky od plavek se nepletou mezi další oblečení, atd. Vím, co v každém pytlíčku mám. Když došly pytlíčky, použila jsem čisté igelitové tašky, aby věci držely pohromadě. Kosmetiku máme v kosmetických taštičkách nebo v uzavíratelných pytlících z Ikea – kdyby náhodou nějaký šampón či krém vytekl. Boty dávám taky do sáčků. Když někam beru plavky, nachystám si i nepromokavé pytlíky na vlhké plavky na zpáteční cestu. Většinou se odhásíte z pokoje a pak máte ještě den u bazénu než se přiblíží odlet, takže mokré plavky pak dávám do nepromokavých pytlíků. Jeden jsme měli jako součást kufru, druhý je ze sady organizérů z Ikea.
koloběžky a odrážedla pro děti – kočárek si pro děti bereme běžně, resp. bereme jej do jejich dvou let. Pak už kočár nevozíme, Junior chodil po svých nebo ho tatínek nosil, spal většinou jen v noci. Starostovi ještě nejsou dva, tak kočárek měl a spal v něm každé odpoledne, já jsem s ním chodila na procházky po hotelových zahradách. Na výlety byl kočár taky fajn, sice je ta manipulace na loď trochu pitomá, ale vždy se to nějak udělalo nebo nám někdo pomohl. Co jsme měli letos ale poprvé byla koloběžka pro Juniora a motorka – odrážedlo pro Starostu. Juniorův kamarád si vezl taky koloběžku. A bylo to perfektní. Kluci jezdili po cestách v resortu, závodili, byli nadšení. Na letišti se taky zabavili. Jediné, kdy jsme jim koloběžky zakazovali bylo uvnitř budovy nebo v restauracích. Na výlet po městě měl Junior koloběžku a drandil perfektně. Jsou rychlejší, když jedou, tak stačí dospělým. Trochu jsme řešili leteckou přepravu těchto věcí – absolutně bez problémů! Motorka nemá rozkládací části, tak jí dali na přední vidlici štítek s čárovým kódem a jela za kufrem. Koloběžka (Mini Micro) má oddělávací řídítka, tak jsme ji rozdělali, dali do igelitky a pevně přelepili silnou izolepou. Takový balíček dostal svoji nálepku jako kufry a šel na dopravní pás hned při odbavení. Když jsme neměli koloběžku v igelitce, tak nás v Praze poslali k okýnku s nadměrnými zavazadly – bez poplatku si ji vzali, polepili kódy a na Korfu jsme si ji vyzvedli zase u nadměrných zavazadel a kočárků. Bez plateb navíc, mám dojem, že se to ani nezapočítávalo do hmotnosti zavazadel. Paní za přepážkou ani nebyla překvapená, že takové věci posíláme. Fakt v pohodě ;-). Pak v hotelu ubytovaní docela koukali, že mají děti motorku a koloběžky a říkali nám, že je to super nápad.
krabička na svačinu, flašky na pití – když cestuji s dětmi, jejich flašky mám pořád naplněny vodou, do kufru jsem sbalila i flašky pro mě a manžela a krabičku na svačinu na pozdější použití. Byli jsme na dvou celodenních výletech a i když si ve městě můžeme ve stánku občerstvení koupit, tak jsem prostě jistější, když máme vodu od začátku u sebe i při jízdě autobusem nebo na lodi. No a krabičku na svačinu jsem využila každý den – od snídaně jsem jim brala čerstvé koláčky na svačinku u bazénu. V krabičce se to nerozdrobilo jako třeba v pytlíku. No a na výlety jsem taky vezla naplněnou krabičku. I když jsme v hotelu dostali krabici s jídlem, přeci jen s dětmi je dobré mít u sebe něco, co jim chutná a je to hned k dispozici.
UV trička, trička do vody – kromě krémů na opalování jsem kluky chránila i UV tričky a já jsem si to svoje třetí den taky ráda oblékla. I když jsem se mazala vysokým faktorem, tak jsem cítila, že moje pokožka už má dost a potřebovala jsem si zakrýt ramena a paže. Manžel se konečně zeptal i po tričku pro sebe, že by se mu hodilo… doteď to bral jako zbytečnou věc. Nakonec tam nosil alespoň obyčejné tričko, aby si pokožka trochu odpočinula.
hračky – ať už hračky na pokoj, něco na kreslení, knížky úkolů či bludišť, pastelky, autíčka, Dobble nebo hračky do vody – vše jsme využili. Včetně pohádek na tabletu. I když tam byl dětský koutek, kluci si chtěli hrát třeba v posteli, když odpočívali po sprše.
malá kabelka – ať už je do ruky, na zápěstí nebo cross body, rozhodně ji využijete. Já si vzala svoji světle modrou Coccinelle. Při letu jsem ji měla ve velké Longchamp tašce jako kapsičku na peněženku a mobil. Při pobytu jsem kabelku nosila na večeře a v ní mobil, klíč od pokoje, kapesníky, rtěnku. Na drobnosti je ideální.
elektronická čtečka – jedna malá věc namísto dvou-tří knížek ;-). Taky na čtení jakýchkoliv PDF dokumentů, které vám přijdou do mailu… Moje první dovolená s mým Kindle aparátem.
batoh na výlety, plážová taška – letos jsem měla poprvé typickou plážovou tašku a to krásnou pruhovanou od Clinique. Dřív jsem si vozila jen větší Longchamp tašku, kterou jsem měla na letiště a pak jsem ji tahala i k vodě. Jen ta kožená ramínka na holé kůži nejsou nic moc. Plážová má bavlněná lana jako uši a je na tělo příjemnější. Ale zas bych si ji nevzala do letadla, protože nemá zip. Na pláž a k bazénu se prostě hodila. No a batoh na výlety pro muže – když je to i s koupáním a bereme si ručníky, plavky, tak je další zavazadlo nutnost. A já nemusím tahat vše na svých zádech… no ne? 😉

Co mi chybělo?
denní šaty na plavky – měla jsem s sebou jedny a ty byly třetí den ztvrdlé od soli a pak už jsem nosila volné tričko a kraťasy. Ale v kraťasech to nebylo ono. Na plavky je ideální nějaká tunika, něco volného, vzdušného nejlépe z jemné bavlny. Takové kousky mi v šatníku chybí. Tuniku/šaty mám jednu, ale ta je úzká v ramenou a na nakrémovanou pokožku bych ji asi neoblékla. Proto jsem ani nechtěla chodit do hotelové restaurace na oběd, opravdu oblékat si něco na plavky, když to není volné, je za trest.
dlouhé šaty na večer – něco v řeckém stylu, jedny bílé, jedny v syté barvě… Mám doma jedny modré dlouhé šaty, ale zůstaly ve skříni. Vlastně jsem jedny černé dlouhé šaty vezla, ale ty byly hezké na těhotném bříšku, které obepínaly, na štíhlé postavě vypadají jak pytel a jsou ještě v blbé délce do půli lýtek.
více slavnostnějších topů – zabalila jsem si trochu naopak – vezla jsem spoustu běžných triček, ale chyběly mi věci na večeře u vína. Přeci jen – chlapi chodili v dlouhých kalhotách a košilích nebo polo tričkách, kluci měli taky polo trička, plátěné  kalhoty. Já jsem si vezla jedny kalhoty, které mi přišly vhod ten večer, když byla bouřka. Jinak ale na namazané tělo to prostě nejde. Sukni jsem si nevezla žádnou slavnostní (ty dvě tenisové radši nezmiňuji). Budu se muset zamyslet a obměnit šatník. Na sporty jsem vybavená, ale na večeře moc ne. Ono se to váže s tím, že jsem teď doma s dětmi – kdybych chodila do práce, zase mám plnou skříň business modelů a nemám nic na sport.
– Juniorovi chyběly ponožky – běhal po pokoji bez bot a pořád je měl špinavé 🙂 a já bych snesla ještě jedno UV triko. No a pro manžela taky, když už je vzal na milost ;-).

Jak balíte na dovolenou? Napište mi zase vaše tipy a vychytávky, ráda si je přečtu. Mějte se hezky a díky, že si sem chodíte číst.

Ahoj, Pavla

Dovolená v Řecku

Ahoj!

Letošní dovolenou u moře jsme strávili v Řecku, přesněji na Korfu v hotelu Roda Beach na severním pobřeží ostrova. Letěli jsme s kamarády se stejně starým synem jako je náš Junior. A deset dní uteklo ani nevíme jak :-).

Cestování s přáteli se nám na pobyty s dětmi nejvíce osvědčilo – děti se zabaví v partě, dospělí se také pobaví. Přijde mi to jako jedna velká společná návštěva. Už odlet byl skvělý, protože jsme při odbavení dostali celou jednu řadu sedadel v letadle, tak kluci mohli sedět vedle sebe a pořád byli se svými rodinami. V klidu nám odbavili kromě kufrů i koloběžky a motorku odrážedlo jako zavazadla. Pak jsme šli do salonku Erste, kde kluci udělali trochu bugr v dětském koutku, posilnili jsme se před cestou, potkali jsme rodinu, která letěla do stejné destinace a tak nějak jsme příjemně začali dovolenou. Sranda byla, když jsme se sbírali k odletu a až po odchodu ze salonku jsme zjistili, že má letadlo zpoždění… tak nevadí, dali jsme další skleničku a nakonec zdárně seděli ve správném letadle :-).
Na Korfu jsme dorazili v noci a do hotelu jsme se dostali nějak před půlnocí. Šli jsme se ještě najíst do restaurace a hned spát. Náš pokoj měl 4 postele a postýlku pro Starostu. Oba kluci zabrali téměř okamžitě a díky okenicím jsme spali až skoro do 10 hodin dopoledne. Kluci tam vůbec spali skvěle. Na snídani jsme se dřív jak v půl desáté nedostali.
Hned první den jsme si u delegátky vybrali výlety – celodenní výlet po ostrově a výlet lodí do hlavního města Korfu. V ostatních dnech jsme byli u moře a u bazénu a učili Juniora plavat, šli jsme do blízké Rody a nebo jsme prostě jen odpočívali (a já jsem si konečně v klidu četla!). Všechny bazény byly slané a v dobrém stavu. Pláž byla písčitá, vstup do moře velice pozvolný, po 50 metrech jsme měli tak po pás vody. Moře bylo velice klidné až na jeden den, kdy byla bouřka. K večeru se ale vyplavily chaluhy, tak je tam sbírali. Voda byla na začátku zakalená pískem, až ve větší hloubce byla modrá.
O výletech a ostrově vám asi napíšu nějaký samostatný článek. Korfu je překrásné! Určitě stojí za návštěvu ať už po moři okolo pobřeží nebo autem po ostrově.

Hotel Roda Beach
Jaký byl hotel? Roda Beach je velký hotelový resort, který má spoustu budov s pokoji – od přízemních až po čtyřpatrové vedle hlavní budovy. Mezi některými budovami jsou bazény a před hlavní budovou  směrem k moři jsou centrální bazény, brouzdaliště, skluzavky a několik občerstvení. K hotelu také náleží dlouhá pláž, u které jsou tři restaurace a jeden bar. Jídlo se dá obstarat v hlavní restauraci, kde byla nabídka formou bufetu (každý den více méně stejná), ráno se nápoje čepovaly u automatu, v poledne a večer obsluhovali číšníci. Obsluha byla slabinou hlavní restaurace. Bylo vidět, jak jsou číšníci přetížení, kromě donášky pití z kuchyně také odnášeli nádobí a připravovali stoly.
Občerstvení u hlavního bazénu bylo fajn jako drobný snack – v jednom stánku byly palačinky (slané i sladké), dezerty a zmrzlina, ve druhém dělali suvlaki a pizzu. Chyběla nám venku zelenina a ovoce. Když jsme chtěli salát, museli jsme se obléknout a jít do hlavní restaurace. To se nám tedy každý den nechtělo… Upřímně jsem čerstvé jídlo v nějakém denním baru čekala. Občerstvení u pláže mělo zmrzlinu a hot dogy.
Byli jsme i ve třech restauracích u pláže – jedna vařila čínskou kuchyni, druhá byla italská, třetí řecká. Italskou jsme si nechali donést jako family verzi – velké mísy jídla doprostřed stolu a každý si nabral, co se mu líbilo. V řecké i čínské jsme si vybírali z menu. Jídlo bylo fajn, ale odvaření jsme byli z grilované chobotnice v řecké restauraci. Zbytek byl průměrný..
Na Tripadvisoru jsem četla recenzi, kde někdo psal, že nebylo možné dostat se do restaurací na pláži. Objednávkový systém se spouštěl po půlnoci vždy asi na 3 dny dopředu, proto se nám jednou podařilo objednat hned v noci nějaká místa. Ostatní ale manžel objednával přes den a také byl úspěšný. Objednával vždy 3 místa. Slyšeli jsme pak od někoho, že nemohli zamluvit stůl pro 4, tak asi tohle byl problém? Každopádně nikdy v těch restauracích nebylo plno, lidi seděli jen venku na terase u moře, uvnitř byla půlka kapacity ještě volná.
Ráda bych ale vyzvedla dětský koutek, který byl perfektní. Fungoval vlastně jako školka. Jako bonus tam byla slovensky mluvící recepční a v době našeho pobytu přijela i česká animátorka, která se o děti starala. Dětský klub měl svoje občerstvení, takže děti měly pořád přísun tekutin, fungoval tam program s animátory a nebo do klubu mohli rodiče se svými dětmi a mohli pak využívat cokoliv z klubu. Děti mladší 4 let mohly do klubu s rodiči. Byla tam tělocvična, herna s kostýmy, kde se mohlo hrát divadlo, pak klidná místnost s polštáři, herna se společenskými hrami, obří šachy, malé trampolíny, spousta herních prvků na zdech, také místo s připojením na internet, takže děti mohly sledovat pohádky z Youtube. Perfektní. Junior sem šel první den na prohlídku, pak na koutek zapomněl a šli tam s kamarádem až někdy ke konci pobytu, a poslední den tam strávili asi 6 hodin a nechtěli domů :-).

Dovolená byla super, měli jsme dobrou partičku a kluci byli nadšení. Jídlo nás nerozházelo (dle našich známých zde byl nejhorší bufet, co v Řecku zažili, ale i tak jsme si vybrali), nakonec ani zpožděný let do Prahy. Hlavně jsme si odpočinuli a užili jsme si spoustu sluníčka. Do galerie vám dám pár fotek.

Kam jedete letos na dovolenou? Máte ji ještě před sebou nebo už jste se vrátili? Napište mi do komentáře. A díky, že si sem chodíte číst ;-).

Mějte krásné léto! Pavla