Cestování s dětmi

Moje oblíbené téma z kategorie „vzájemné inspirace“ – Vím totiž, že si vzájemně můžeme vyměnit spoustu tipů na téma organizace všech těch věcí, které si cestování a přesouvání s dětmi žádá :-).
Takže tady je zase kousek ode mě – o naší poslední cestě (vážně už je to měsíc???) k moři, kdy jsem jela sama se Starostou a Juniorem (6 a 3) a s kamarádkami.
Aneb jak zabavit děti na sedmihodinové jízdě autem, pětihodinovém letu a dvoutýdenní dovolené.

První změna oproti cestování k našim nebo dovoleným s mužem – vzala jsem jim tablet. Já ho do auta vůbec neberu, kluci mají vymezených 30 min denně, o víkendu a volných dnech 2x 30 min a to se u nás dodržuje. Když jim povolím uzdu, hned se to rozjede, začínají nervíky, nadávky, boje mezi nimi i se mnou, protože potřebují něco dodělat a nikdy to vlastně nekončí. Takže máme pevných 30min (a mohou dokoukat ještě pár minut než jim nějaké video skončí).
Na cestu autem byl tablet sbalený, v autě na to nekoukají, zatím jsme jim nedali ani obrazovky na sledování filmů. Prostě koukají ven, kecají, Starosta hned na městském okruhu začíná svačit, pak je zastávka u Meka v Rozvadově a pak usnou. Nebo aspoň jeden a druhý je v útlumu. Tak my cestujem a dalo se to i těch 7h. Mně se kupodivu nechtělo spát. Tělo si prostě uvědomilo, že to za mě nikdo neodřídí. Když řídí muž, většinou usínám okolo 80. km za barákem.
Na dovče se s tabletem střídali a nakonec objevili internet na televizi… Tak jsem se snažila o pravidlo 2x 30min.

Další věci na zabavení byly knihy a karty, koupila jsem nové kvarteto, hráli jsme žolíky, prší. Před spaním jsem jim četla Klapzubovu jedenáctku nebo jsme si povídali o Kůzlátkách (to je Starosta s Juniorem a vyprávíme si tak, co ten den zažili a kdy byli hodní nebo zlobili, přes Kůzlátka se dá s takovými momenty docela hezky pracovat).
Taky jsem jim vzala sešity, pastelky, omalovánky, Junior měl svůj školní penál, snaží se psát písmena, píše si příklady a počítá je. Už se spolu pomalu připravujeme na školu. Měli jsme taky časopisy k vyplňování různých úkolů. Tohle všechno je baví. Buď si kreslí podle sebe nebo vyplňují předtištěné úkoly. Aktuálně je nadchl nový LEGO Star Wars časopis, protože tam jsou i sáčky s Legem.

Další skvělou vychytávkou byly koloběžky :-). Na širokých ulicích v přímořském letovisku se na nich projeli do sytosti. Starosta se na ní konečně rozjezdil. Když srovnám první a poslední den, udělal velký pokrok. No a jak jsem je vezla? Rozložené v kufru.
Oba kluci už mají svoje letenky, sedadla a váhový limit na zavazadlo. Takže jsem do jednoho kufru, který má 4 kolečka a může ho odstrkovat i Junior, dala rozložené koloběžky, všechny boty a kosmetiku. Cestou zpátky jsem ještě převážela nové lopaty na písek. Ve druhém kufru, který mám klasický dvoukolový tahací, jsem vezla oblečení. Ono sice 3 kufry jsou fajn, ale já mám jen dvě ruce :-D.
Štěstí bylo, že v domě, kde jsme na dovolené bydleli, byly nějaké hračky a hlavně míče na fotbal. Tohle bych do kufru nenarvala. Nic to neváží, ale zabere to místo. No a kluci si s míčem vyhrají nejvíc, že?

Co se týká hraček, tak Starosta si nabalil plný batoh autíček Hot Wheels, další dvě jsme na dovolené museli koupit, protože je ještě neměl, a taky jsme vezli dřevěné koleje, točnu, depo, výhybky, závory a nějaké vláčky.
Junior hračky nechtěl. Teda on by si nejraději vzal LEGO, ale to jsem jim zakázala. Ještě pořád si pamatuju, jak jsme v Toskánsku poztráceli polovinu kostek z jejich nových Star Wars lodí. Vivi tam ale měla Duplo, tak to se převážet dá, kostky jsou velké, na zemi nebo pod sedačkou je dobře vidíte a žádná se neztratí. Klasické LEGO ale už nepovezu.
Pořídili jsme tam ale lopatky na písek, se kterými si hráli na pláži každý den.

To bylo k zabavení dětí.
Pak jsem měla spoustu věcí, které byly prostě užitečné – do letadla jsme měli 3 nafukovací polštáře za krk, které měly plyšový povlak na zip. Taková blbost, ale na spaní to bylo fajn. Pak se to jen vyfouklo a měla jsem v kabelce tři malé polštářky velikosti cestovních vlhkých kapesníčků. Povlak se navíc dá sundat a vyprat.
Větrovky na Fuerteventuru byly nutnost. Junior má takovou sportovní neprofoukavou a nepromokavou z fotbalové kolekce Decathlonu, ve stejném obchodě jsem ji před dovolenou pořídila i Starostovi a sobě (svítivou oranžovou). Ty bundy se dají srolovat do kapsy, neváží nic a udělají vám obrovskou službu. Stačilo pod ně jen tričko nebo tričko s dlouhým rukávem a bylo nám tepleji než s nějakou mikinou nebo svetrem, který profoukne.
Tenisky jsou na cestování s dětmi a chůzi po městečku a jarní pláži se studeným pískem ideální. Na cestu letadlem jsem si brala Conversky, ale ty se ukázaly jako naprosto zbytečné boty. Měla jsem tam pak bílé Nike, které skoro nic nevážily a odchodila jsem v nich skoro celou dovolenou, a červené Adidasky na běhání. Nevyběhla jsem ani jednou, ale taky jsem je užila. Žabky jsem měla místo přezůvek a asi dvakrát jsem v nich vyšla na pláž, když bylo hodně teplo. Kluci měli ještě sandálky Coqui a papučky ze školky na chození po domě.

Láhve na pití jsou naše cestovní stálice. I v Praze, když jedu na půl dne ven, tak mám v autě svoji flašku s vodou a kdykoliv se přesouvám, mám svoje pití. V kabelce to nenosím, tam řeším každý gram nebo si rovnou vezmu malou kabelku, abych netahala zbytečnosti.
Na cestu do auta jsem měla i krásnou bílou termosku na kafe, kterou jsem dostala od kamarádky k Vánocům. Vejdou se mi tam dvě kávy z mého stroje, tak jsem nadšená :-).

Kabelky na dovolenou jsem měla asi 3 – malou modrou kapsičku na peněženku a mobil, crossbody kabelku (obě Coccinelle) a pak střední malinovou Le Pliage Neo. Tu jsem tahala nejvíc – měla jsem v ní organizér do tašky se všemi nezbytnostmi, větrovky, svoji vodu, čtečku. Kluci měli batohy. Když jsme šli ven na pláž, tak jsem k Juniorovi do školního batohu dala ručníky, ty jejich lopaty a jejich pití i svačinky.

Vůbec taštičky a organizéry do kabelek jsou skvělé vychytávky. Nejvíc jich mám z Ikea. Měla jsem takovou průhlednou plastovou kapsičku na pasy (dřív jsem používala s klopou, ale blbě se to vytahovalo z kabelky, teď mám se zipem nahoře), organizér do Le Pliage, který se dá nosit jako samostatná kabelka se dvěma malými oušky a nebo se dá použít třeba do Neverfull, kosmetické taštičky mám tradičně dvě – jednu na makeup a druhou na pečující kosmetiku. Klukům do jejich taštičky zase dávám lékárnu a kartáčky. Ještě jsem vezla takový zatahovací pytlíček, ve kterém kosmetické lahvičky hezky stojí.
Všechno oblečení jsme měli v látkových organizérech nebo v čistých igelitkách, boty byly taky zabaleny. Nemám ráda, když jsou věci v kufru „jen tak“.

No a já jsem měla na zabavení knížku a čtečku. Knihu jsem měla rozečtenou z Prahy, tak jsem ji potřebovala dočíst (jinak bych si papírovou nebrala) a ve čtečce jsem pak přečetla dvě další knihy.
Čtečka je perfektní věc nejen na dovolenou nebo cestování MHD, ale taky na noční čtení! Nemusíte si svítit maličkou nacvakávací lampičkou nebo mobilem, nemusíte pořád měnit polohu a otáčet stránky, a když ležím na levém boku, čtečku si hezky opřu o peřinu a nemusím ji držet :-D. No ale hlavní výhodou je, že si do ní naládujete knížky a pak si jen vybíráte, kterou si přečtete. Se ségrou si tak přeposíláme knižní tipy rovnou ve formě souborů J, je to prostě pohodlné, skvělé a ihned dostupné.
Nevím, jestli jsem na blogu někdy o mojí čtečce psala, tak jen pro info – mám několik let Amazon Kindle Voyage a je skvělá  – lehká, stránky se dají otáčet dotekem na obrazovku nebo stlačením okraje čtečky (zní to jako blbost, ale je to vychytané, nemusíte vůbec měnit polohu ruky a čtete jak o závod :-)). Navíc nakupování knížek je tak jednoduché – uděláte si účet na nějakém knihkupectví nebo na Alze, nakupujete a platíte kartou a oni vám to pak pošlou přímo do čtečky (čtečka má svůj e-mail). Nebo když mám od ségry nějaký soubor, pošlu si to do čtečky sama. Někdy je potřeba převést formát souboru – to se dá taky pořešit jednoduše online převodníkem souborů. Čtečka je prostě super.

To jsem se zase rozepsala, no ale vychytávek na cestování je tolik! Napište mi zase ty vaše, když budete chtít. Určitě mě ještě spousta věcí nenapadla.

Mějte se zatím fajn, já jdu čekat na jaro.
Pusu, P.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *