Dva roky…

Zase téma o dětech, ale nemůžu si pomoct. Za včerejšek a dnešek jsem zralá na Chocholouška. Nepřeháním, opravdu už psychicky melu z posledního a mám co dělat, abych to tu nezavřela a někam neutekla. Junior zlobí. Ono asi každé dítě zlobí, ale to naše je teda dáreček. Poslední měsíce se to stupňovalo a po narozeninách minulý týden už je to uplně jiný level. Zlobí permanentně, od rána do večera a v noci nechce spát sám. Takže pro mě zlobí i v noci. Pořád ječí. Hraje si s tím jeho Legem, spadne mu komín – ječí. nejde mu nasadit kostka – ječí. Panáček nechce sednout do auta – ječí. Udělá si malou díru na traktor – ječí. Takže ječí permanentně. Do toho včera asi milionkrát: „Mami, deme….“ A říká to pořád, u všeho, i když jsem s ním u toho Lega, tak mě zas tahá po chvilce jinam. Jsem na to alergická, mami deme…

Minulý týden jsme měli dvě návštěvy dětí u nás doma. To byla hrůza. Nechtěl půjčovat hračky, holčičku  bouchal, chlapečka strkal a strašně se rozbrečel, když ho chlapeček pak štípal. Jenže ten náš provokuje jako první. Jsem vytočená a fakt nevím, co s tím. Domlouvat nejde, nakonec po pár pokusech mi stejně vyletí ruka.

Dnes po plavání v herně s šesti dalšími dětmi taky všechny strkal. Všichni jsou mladší a menší. Je to provokatér. Asi bych ho potřebovala dostat do kolektivu starších nebo větších dětí. Aby nebyl takový „king“ a měl vedle sebe autoritu. Učitelka ze školičky i paní na recepci už vědí, že si vždy vybere nejslabší dítě a do toho strká nebo ho bouchá. Rodiče už to vědí taky. Za chvíli se s námi nebude nikdo bavit. To jsem mu taky dnes říkala, že jestli bude děti takhle zlobit, nebude mít kamarády. Ale mám pocit, že je mu to jedno.

Takže já jsem za poslední dny zralá na Chocholouška. Týden v Bohnicích na samotce by mi fakt bodl. Mám pocit, že se to někde zvrtlo a pořád hledám, kde. Jestli to stěhování byla taková změna? Nebo jsem nezvládla ty jeho první panovačné pokusy na začátku léta a teď už pro něj  nejsem autorita? Co bude dál? Babo, raď 🙂. No jen jsem si chtěla takhle postěžovat. Snažím se hledat nějaké informace, co se s dětmi okolo druhého roku děje, ale je to asi hodně individuální. Nevím jestli být na něj měkká a domlouvající nebo tvrdá a trestající. Pokaždé pomůže něco jiného.

Maminy, co vaše děti, když byly dvouleté? Taky takhle zlobily? Nebo to přišlo později? A kdy to konečně přejde? :-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *