#happygirl

Letos je mi dobře. Cítím se perfektně ve svém těle (když zrovna nestojím na váze), mám pocit, že funguju líp než za posledních 15 let. Čím to je? Asi jsem se sama v sobě konečně vyznala. I když zároveň vím, že je to chvilkový stav “než se něco po…” (karma voe). No zatím je mi prostě fajn. 🙂

Po fyzické stránce mi hodně pomohlo poporodní cvičení s Ivou, o tom budu psát pořád, protože je to prostě fakt. A není to reklama. Je to moje prožitá zkušenost. (proto se teď k Ivě na kurzy nedostanete, protože tam chce každý… )
Sama jsem teď byla na CORE kurzu, abych získala další informace a chci jít i na pokračování. Je to jak droga, protože to funguje. Přestala mě bolet záda. Moje doktorka se na preventivní prohlídce ptala, zda mě bolí záda. No nebolí, když pravidelně cvičím. Tak trochu koukala. Ale shodly jsme se na tom, že správné cvičení prostě udrží tělo v dobré kondici a je pak jedno, jestli párkrát zvednete těžké dítě. Záda se vám nezablokují :-).
Ostatně o mém oblíbeném cvičení už jsem psala TADY – schválně, kdo z vás se přidal a jak se vám to líbilo? Vydrželi jste celý měsíc? A pokračujete znovu? Jak se cítíte?
Kromě CORE cvičím i jiné věci, ráda si třeba jedu půlhodinky s Nike+ Training aplikací a kluci cvičí se mnou.
Pro mě už je cvičení nutnost. Nemusím se potit každý den, ale CORE nikdy nezapomenu. A kardio nebo jiné cvičení se snažím zařadit aspoň jednou týdně. Nejlépe třikrát, ale to se povede tak jeden týden v měsíci.

Taky jsem přestala řešit velikosti. Jako ono je fajn mít doma pořád staré porovnávací rifle, ale samozřejmě nechci být ve čtyřiceti vyschlá a vyhublá. Dost na tom, jak se mi propadají dříve buclaté tváře (jak já to jako děcko nenáviděla!). Ale tak s obličejem bojuji různými procedurami a krémy. S tělem prostě cvičením a že se posunu z vel. 36 na 38 mi fakt vrásky nedělá.

Psychika je letos sranda. Kamarádce už jsem říkala, že si přijdu jak v nějakým Zenu nebo že na něčem jedu… když se tak dívám do kuchyně a lékárničky, tak tam žádný tvrdý drogy nejsou, ale asi kombinace kafe, detox čajů, céčka a jiných bylinek mě nakopává víc než by bylo třeba. A taky endorfiny ze cvičení, že :-D. Tak už asi vím.
Prostě jsem tak nějak srovnaná a lehce vysmátá. I když to jsem asi pořád, protože mi to nejednou lidi vyčítali :-D. Já si někdy nedokážu pomoct a snažím se tu dobrou náladu šířit dál. Asi v práci se to úplně nehodí (oops). Vždy se snažím najít způsoby, jak věci udělat, než důvody, proč to nejde.
Nemyslím tím vysmátá v tom negativním slova smyslu, který se hned vybaví – jako že bych se smála druhým nebo jimi opovrhovala. To vůbec ne. Prostě šťastná ve svém těle a svojí hlavě a svojí situaci. Takže vlastně Zen :-D.
Kdysi jsem měla potřebu jít k numeroložce, tak ta mi řekla, že “se najdu” ve svých 34 letech… Tak jsem na to čekala jak na zázrak a víte, co? Nic :-D. Zato  letos je to nějaké jiné :-))) Tak se paní asi o pár let sekla.
Já už spoustu věcí neřeším. Fakt neřeším druhé lidi, protože jejich chování a jednání neovlivním a je to celé jejich vizitka. Pak taky neřeším situace, které nemohu ovlivnit… nesrovnávám se (maminky… znáte to?). Vždycky bude někdo, kdo se má tzv. líp, ale on si žije svůj život, ne ten váš. Nesrovnávání a neočekávání mi změnilo život. Opravdu je to lehčí. Zkuste si to. Taky jsem docela tolerantní a flexibilní. Ano, uznávám pravidla a hranice, moje děti také mají hranice, ale na spoutě věcí se domluvíme nebo ani třeba nevypouštím z pusy pravidla a požadavky, když vím, že jsou jen kvůli mojí umíněnosti a jim nic nedají. Proto máme doma klid. Většinou.
Taky si věřím v tom, co dělám. Ano, na všechno jsou odborníci, kteří to umí udělat lépe, ale já to prostě umím a dělám takhle. Pro mě je to nejlepší, co udělat můžu. To se týká i dětí. Jak jsem byla s Juniorem prvního půl roku vyklepaná, když se nám narodil! Pak jsem konečně začala používat intuici a zdravý selský rozum. A konzultovala s doktorkou. Důvěra v sebe sama vám přinese jistotu a obrovský vnitřní klid. Vaší rodině taky. Děti vycítí, když jsem z něčeho nervózní, pak to nakazí celou rodinu.

Pak jsou taky situace, kdy vypěním, protože se kluci nechtějí oblékat, nebo se Starosta vyválí v bahně jak pes… Neříkám, že je to u nás sluníčkové a děti ukázkové, ale z těch situací se snažím nedělat peklo.
Taky bych asi nikdy neřekla, že jsem špatná matka a že ostatní jsou skvělé nebo lepší. Každá jsme pro svoje děti ta nejlepší maminka, každá jsme jiná, jiné jsou i naše děti a proto se tohle nedá srovnávat. Nebudu si trhat vlasy kvůli tomu, že žijeme “málo kulturně” a nevzala jsem kluky do nějakého divadla, ani nebudu brečet kvůli tomu, že doma nepřebírají hrách a fazole v mističkách. Prostě to máme tak, jak nám to vyhovuje. Rostou z nich krásní a inteligentní kluci, a i když jsou ze stejného těsta, každý je jiný.

Tento článek čekal na dokončení někdy od půlky ledna, chudák. Pořád jsem si jej povídala v hlavě, ale ke psaní jsem se skutečně dokopala až dnes. Vypadá trošku jinak, než bylo prve zamýšleno.
Původně jsem chtěla napsat něco v tom smyslu, že bylo dost fňukání na sítích. Poslední dobou (možná to bylo tou zimou a koncem roku a starostmi okolo Vánoc) jsem četla ve svých odběrech na můj vkus dost článků o tom, jak to holky doma nezvládají. Že ty sluníčkové fotky na sítích vlastně až tak sluníčkové nejsou a doma to vypadá jinak. Tak samozřejmě, každý radši prezentuje to hezké, ono se na to i líp kouká. Ale měla jsem pocit, že z těch článků jde smutek, že se něco doma a s dětmi nezvládne. Pak samozřejmě v komentářích vlny solidarity a podpory, což je perfektní :-). Matky umí držet spolu :-).
Holky, jsme v tom všechny stejně a osobně mám pocit, že bychom si měly začít předávat spíš pozitivní inspiraci. Ne proto, abychom měly dokonalé Stepfordské domovy, ale proto, abychom se ve svých domovech a životech cítily dobře. Třeba vám pomohou stejné maličkosti, jako mně. 🙂

Tak končím s filozofováním. Mějte se hezky a nezapomeňte občas na hashtag #happygirl ;-).

Krásný den! Pavla

PS: Komu by se to zdálo zase “mimo” a hodně filozofické v mém materiálním blogu (hahaha), tak vězte, že pořád miluju kosmetiku a kabelky a oblečení a dobré jídlo a víno a všechny ty pozemské radosti a lákadla :-D. Čau!

6 komentářů: „#happygirl

  1. Milý text, docela mě nakopnul. Je pravda, že štěstí je fakt v detailech, Mám tři děti do tří let, takže kdybych řešila každou blbost, už bych dávno byla v blázinci. I tak jsem tam často už jednou nohou…:) Je dobré si občas to pozitivní myšlení osvěžit nějakým takovým článkem. A ten sport – to je svatá pravda. Jela jsem podle vašeho rozpisu několik týdnů, ale přiznávám, že je to na mě moc statické. Jedu teď tohle (pro inspiraci) http://www.rutina.cz Díky! Jitka

    1. Přesně, takový lehký nadhled a víra v sebe sama podle mě hodně lidem pomůže. A vzájemně se pochválit a podpořit v tom dobrém. Sám se v tom jeden ztratí.
      JJ, můj rozpis cviků se vleze na jednu karimatku :-). Já si to prokládám tím Nike nebo návštěvou kardio zóny v posilovně. Rutinu znám už z doby, kdy Maruška začínala, tenkrát to byla jedna z prvních vlaštovek online cvičení.

      1. Je skvělá, že 🙂 Já ji objevila teprve nedávno. Ale každopádně i za ty cviky na core děkuju, Občas je dobré se trochu zklidnit a pořádně se soustředit na provedení a k tomu je ta statika dobrá. Akorát já prostě potřebuju na něco koukat.. Kdysi jsem dělala bootcamp (ještě před dětmi) a i když jsem zvyklá cvičit sama a dokopu se i doma, tak videa mě prostě motivují ´víc, Trošku to připomíná tu skupinku podobně naladěných )

  2. Čau Pavli, hezký komentář, jsem na tom stejně. Občas z těch našich 3. dětí vypěním
    – nejčastěji před večeří, ale jinak jsem vnitřně vyrovnaná a spokojená. Měj se, snad se brzy potkáme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *