Junior a škola

Ahoj,
teď na jaře probíhaly zápisy do škol. Juniora máme narozeného v září, vlastně Starostu taky, tak jsme se rozhodovali, zda ho dát do školy před šestými nebo až před sedmými narozeninami. Jak to dopadlo? Pojďte si přečíst více.

Junior je narozený na začátku září a poslední rok jsme s kamarádkami stejně starých dětí, se kterými se známe prakticky od jejich narození, řešily, které z nich půjdou do školy letos a které až za rok, každá jsme měly svoje důvody, některé byly rozhodnuté hned, jiné váhaly.
Já jsem měla argumenty pro školu v šesti i sedmi a v posledním roce jsem si vybrala jednu variantu.

Už od malička je Junior velký, bývá o hlavu větší než jeho vrstevníci. Proto od jeho útlého věku řeším s ostatními dotazy  ohledně výšky a věku. On totiž když se postavil a byl větší než děti ve stejně staré skupině, ale pak byl neohrabaný nebo nemluvil tak dobře jako stejně velké, ale starší děti, tak vypadal jak „retard“ a všichni měli takový „chápavý“ pohled a „citlivé“dotazy. Prostě je velký po tátovi. No a v duchu tohoto jsem si několik let říkala, že ho přece musím dát do školy v šesti, když je tak velký. Co by pak dělal v sedmi, když bude vypadat jak třeťák, ale nebude mít „ty znalosti“. Ať chcete nebo ne, od větších dětí toho chcete víc, možná učitelka by to dokázala odfiltrovat, nevím. Tento příklon ke škole od šesti mi vydržel cca do jeho 4,5 let.

Pak jsem ho přihlásila na logopedii, protože se mi zdálo, že některé hlásky vyslovuje špatně, o náběhu na R nebylo ani vidu ani slechu. Dostali jsme se k perfektní doktorce, která mu samozřejmě na začátku dělala nějaké testy. Kromě toho s ním i procvičovala písmena a už rok tam chodíme pravidelně a po prvotním rozpohybování mluvidel a opravení L teď trénujeme R, které už je na spadnutí. Úvodní testy odhalily zkříženou lateralitu (pravá ruka – levé oko). Jinak mu vše vychází nadprůměrně dobře. S doktorkou jsme asi v listopadu konzultovaly školu a nástup v šesti nebo sedmi letech. Obecně by doporučila klukům odklad o rok, ale záleží na dalších okolnostech samozřejmě. U nás hraje pro sedmý rok ta zkřížená lateralita, která se projevuje opačným psaním některých číslic nebo písmen, psaní u pravého okraje nebo původně psaní komplet zprava. Dalším rozhovorem s kamarádkou psycholožkou jsem zjistila, že toto je hlavní důvod posunu začátku školní docházky. I kdyby byl vyspělý nevím jak, kdyby ho viděla psycholožka z PPP, tak mu kvůli té lateralitě doporučí odklad, resp. nedoporučí dřívější nástup.
Není to nic, co by se nedalo překonat, ale je to zbytečný nápor na dítě a nakonec i na rodiče a domácí přípravu v prvních letech. Vše se prý srovná do třetí třídy. Ale když o tomto rok vím a někdy se ho snažím opravovat, když si jen doma něco píše, tak vidím obrovský posun. Začínal psát zprava, párkrát jsem ho opravila a píše zleva, teď ale všechno tlačí k pravému okraji. Takže ho čeká ještě vývoj. Obracel jedničku a sedmičku, některá čísla píše odspodu. Nevidí prý také slova zleva, ale vidí první a poslední písmeno a nedokáže si hláskovat a podle toho napsat celé slovo. Takže by i špatně začal číst. No a proč bych ho měla trápit nad úkoly, když vlastně ještě nemusíme a za rok už bude určitě zase jinde.

Takže jsme to nechali být, neřešili jsme posudek PPP pro dřívější nástup do školy a necháme to přirozeně, jak je to vlastně podle zákona. Půjde tedy do školy až před sedmými narozeninami. Věřím, že se mu to psaní srovná, docvakne mu to a jak bude vyspělejší, tak třeba začne i sám číst. Teď mám mozek na matematiku, píše si příklady, pořád něco počítá. Je to pro něj jednodušší, má tam jen deset znaků a počítání do dvaceti má jen dvě cifry.

Nedávno jsem se na internetu dívala na požadavky na školní zralost. Velkým tématem je i sociální vyspělost. Dovedu si představit dát do školy šestiletého kluka, který je přirozený „šéf“, divoký a nebojácný. Junior není zakřiklý, ale dokáže se bez problémů podřídit a na starší děti hodně dá. V šesti by byl ve třídě nejmladší dítě, které by šlo s partou a s davem, možná by ho nějaký starší kamarádk „vytáhl“ nahoru, ale díky těžšímu učení myslím, že by byl na školu naštvaný, možná i na učitelku (většinou mají radši holčičky, kterým vše jde, ne?) a zbytečně by pak mohl začít vyrušovat nebo zlobit. I když by se to samozřejmě mohlo odehrát jinak, ale v dnešní době odkladů ho nechci dát do kolektivu o rok starších dětí, když vlastně ještě do školy nemusí.

Uvidíme časem, jak se naše letošní rozhodnutí osvědčí nebo jestli mu to v něčem pomůže nebo naopak uškodí. Nedokážu to teď odhadnout. Jak to bylo u vás?
Mějte se zatím hezky!
Vaše Pavla

2 komentáře: „Junior a škola

  1. Ahoj Pavli,

    děkuji za článek, chystám se s dcerou poprvé na logopedii a zmíním tam i že píše některá čísla a písmena opačně, to mě vůbec nenapadlo že by to mohlo mít nějakou souvislost s učením, myslela jsem že je to normální…
    Já mám dceru narozenou v říjnu, takže půjde také až před sedmými narozeninami, jsem ráda že si užije delší dobu bez povinností. A u nás to je zas naopak, Adrianka je zase hodně malá, takže se všichni podivují jak krásně mluví a co všechno už umí, no aby taky ne, když už jí je 4 a půl 😁👍

    Hezký den, Erika

    1. Ahoj Eri, schválně si udělejte test – dej před ni papír a řekni jí, ať z něj udělá ruličku a koukne se jako dalekohledem 😉. Tenhle test dělal Junior a doteď to drží stejně jiná ruka-jiné oko 😂. Schválně, jak u vás 😉.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *