Přečtené knihy – 2018

 

Taky jste na škole nesnášeli psaní čtenářských deníků? Já v tom byla dobrá :-D. I bez Googlu 🙂 🙂 :-).
Takže tady jsou moje letošní přečtené knihy. Ale nečekejte, že si něco do toho svého deníku skopírujete – nechci totiž přepisovat příběhy a prozrazovat pointy.
Článek budu postupně aktualizovat a přidávat další. Najdete jej lehce pod záložkou Knihy.

Leden 
1) Peter May – Šachové figurky
Závěrečný díl trilogie z ostrova Lewis. Nejvíc se mi líbil prostřední díl – Muž z ostrova Lewis, který byl napínavý a popisný tak akorát. Šachové figurky mi přišly dost zamotané, co se týká vztahů osob a dějových linek. První díl Skála byl zase až moc popisný. Nicméně – všechny knihy patří k těm lepším, které stojí za přečtení :-).
Trilogie je o klukovi Finovi, který vyroste na ostrově Lewis, pak odjede do Skotska na školu a začne tam žít svůj dospělý život. Stane se detektivem a právě kvůli práci odjede zpět na ostrov, kde bude vyšetřovat první případ. Ostatní knihy navazují, rozšiřují informace o Finovi i jeho kamarádech a ostatních obyvatelích ostrůvků.
Příběhy jsou poutavé, knížky se čtou dobře a ta prostřední je dějově asi nejsvižnější :-).
Peter May – Šachové figurky
2) Patrik Hartl – Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Čtyři spolužáci, sraz po letech, jejich životní příběhy a brilantní Hartl, který vás přiměje přečíst tlustou knížku za dva dny :-). Píše prostě skvěle o úplně normálních věcech, které zažil snad každý z nás.
Patrik Hartl – Prvok, Šampón, Tečka a Karel
3) Paula Hawkins – Dívka ve vlaku
Tohle byla kravina. Pardon za takové rychlé hodnocení, ale ještě pořád si to živě pamatuju :-). Holka jezdí vlakem, rozvedená, pořád kouká na svůj předchozí dům, kouká i k sousedům na terasu – jak jezdí tím vlakem, a o těch sousedech si spřádá fantazie. No a sousedka zemře, ona se do toho začne motat, do toho furt chlastá… strašné. Potřebovala by hned v první kapitole proplesknout a probrat se nebo zavřít na protialkoholickou kliniku. Bez téhle knížky se žít dá… Pro mě to byla ztráta času na dovolené.
Paula Hawkins – Dívka ve vlaku
4) Jojo Moyesová – Stříbrná zátoka
Moje první kniha od Jojo Moyesové. A spravení čtenářské chuti po předchozí knížce. Stříbrná zátoka je krásný příběh z australského pobřeží – o cti, svědomí, různých formách lásky, o životních tajemstvích, předsudcích, ubíhajícím věku a promarněných nebo naopak využitých šancích. Krásně se to četlo.
Únor
5) Jojo Moyesová – Než jsem tě poznala 
Po velkém úspěchu Stříbrné zátoky jsem si s velkou chutí přečetla další kníhu od Jojo Moyesové – velmi chválené Než jsem tě poznala. Jedná se o příběh holky, která se dostane jako pečovatelka k mladému muži na vozíčku, o tom, jak si k sobě hledají cestu, jak jeden druhého ovlivňuje, učí jinému pohledu na svět a jak jsou jeden pro druhého důležití. Kniha byla i zfilmovaná.
Jojo Moyesová – Než jsem tě poznala
6) Jojo Moyesová – Život po tobě
Život po tobě je pokračování předchozí knihy. Hlavní hrdinka jde dál ve svém životě, ale důsledky předchozího příběhu na ni mají obrovský vliv. Tato kniha měla také zajímavý děj, ale líbila se mi o chlup méně než první díl. Já prostě nemám moc ráda, když je v příběhu nerozhodný jedinec, který dělá “jednu botu za druhou”. A ani jsem nepočítala, kolikrát se tam objevilo: “Zklamala jsem tě, Wille.” Ono to nakonec dopadne dobře, ale z hlavní hrdinky jsem byla, mírně řečeno, v rozpacích. V první knížce se z husy stala silná žena, ve druhé knížce se zase vrátila ta husa. Pardon.
Jojo Moyesová – Život po tobě
7) Patrik Hartl – Okamžiky štěstí
Okamžiky štěstí jsou výborná kniha! Po všech stránkách. Dá se totiž číst ze dvou konců – proto je i tak tlustá. Z jedné strany ji čtete z pohledu Veroniky (doporučuji začít tady), a z druhé strany čtete stejný časový úsek z pohledu jejího bratra Jáchyma.
Doporučení o Veronice jsem si vzala k srdci, tak jsem její částí začala. Ale jednou, přesně si pamatuju, že to bylo při čekání na Juniora na jeho fotbalovém tréninku, jsem si nevzala záložku, jen jsem si pamatovala, že jsem skončila na straně 150. Starosta chtěl pití nebo svačinku, nevím, ale když jsem v knize pokračovala, byla jsem sice na straně 150, ale u Jáchyma na druhé straně :-D. Zjistila jsem to asi po třiceti stranách, když jsem si říkala, že proč nepíše tolik o Veronice… no, tak jsem dočetla Jáchyma, vrátila jsem se k Veronice na 150. stranu, dočetla její příběh a pak jsem začala číst od začátku Jáchyma až do strany 150. 😀 😀
Jinak je to boží příběh o běžných věcech, Hartl píše takové ty každodenní věci, příběhy, které zažil každý na vlastní kůži nebo je má určitě mezi kamarády či v rodině. Krásně to odsýpá, je to prostě hezké české čtení.
Patrik Hartl – Okamžiky štěstí
8) Lauren Graham – Rychleji mluvit nedokážu
Knížku od Lauren Graham – Lorelei z Gilmorových děvčat jsem si přála k narozeninám. Myslela jsem si, že to bude o tom seriálu. Tak moc ne… nejdřív se rozebírá Laurenin život a herecké začátky, pak jsou Gilmorky, ale fakt z rychlíku, až tu poslední 4 dílnou sérii popisuje trochu víc, protože to byla série navíc, byly to 4 dlouhé filmy, bylo to celé jinak (ještě jsem to neviděla). No a pak kniha skončila, ani nevím, jak.
Líbily se mi dvě pasáže, které mám uloženy ve stories na Instagramu (můžete si je pustit na mém profilu). Jedna byla o naší závislosti na sociálních sítích a pohnutkách, proč některé věci děláme. Že je vlastně neděláme pro sebe a svoji radost, ale pro druhé a pro počty lajků. Velká dnešní pravda. A druhá pasáž byla o naučení se pracovní rutině – bylo to z pohledu spisovatelky, která si má dát cíle a každý den chvilku psát buď danou knihu nebo deník a do něj všechny myšlenky, dá se to ale použít na jakoukoliv jinou rutinní činnost. Takové to – aspoň pár minut denně se věnovat velkému úkolu, který po chvilce začne ubývat a mozek si navykne na tu rutinu každodenního psaní/dělání toho úkolu. Asi si najdu nějakou podobnou knížku na další čtení, tohle téma mám ve snesitelné míře docela ráda.
Lauren Graham – Rychleji mluvit nedokážu
9) Tereza Salte – Šlehačková oblaka
Další moje narozeninová knížka. Jestli znáte blog Terezy z Oslo, tak znáte i tuhle knihu. Já blog četla někdy na začátku, takže první kapitoly knihy jsem víceméně znala. K blogu jsem se od té doby nevrátila a Terezu sleduji jen na Instagramu – tj. hlavně fotky a sem tam si přečtu popisek, takže o její cestě zhruba vím. Knížka má víc rovin. Na jednu stranu je sladká, je to čtení pro teenagerky nebo dvacetileté holky, které začínají s životem mimo domov, chce je motivovat, je tam spousta sladkých, sluníčkových a srdíčkových vět, kapitol a vůbec všeho. Pak jsou tam kapitoly, které zas tak sladké nejsou a může si z nich každý vzít nějakou zkušenost. Například jak se vypořádat se ztrátou blízké osoby nebo kapitoly o hledání zaměstnání. A že i když zaměstnání dostanete, funguje nějaká zkušební doba a ne vždy se povede ji překlenout. Tohle se mi líbilo, byla to docela velká část knihy a líbilo se mi, jak bojovala a psala o tom, co se jí honí hlavou a jak se rozhodla s útrpným pocitem skoncovat. Tohle může pomoct spoustě lidí při hledání zaměstnání nebo i při jiném životním nezdaru. Takže – přečtěte si sami, třeba vám cukrové kapitoly budou příjemnější a druhá část knihy bude bavit i životního realistu :-).
Tereza Salte – Šlehačková oblaka
Březen
10) Lars Kepler – Lovec králíků
Poslední Joona Linna, kterého doma mám. Čekal na mě v knihovně od loňského června, kdy jsem knihu dostala ke svátku. Chtěla jsem si ji přečíst dřív, fakt chtěla, ale pořád jsem dávala přednost kratším, lehčím prostě jiným knížkám. Tak až teď a znova jsem se přesvědčila, že Kepler a Nesbo jsou prostě moje krevní skupina. Jedna změna – můžu to už číst po nocích a nemám noční můry. Asi jsem si od porodů už odpočinula :-D. Fakt, v těhotenství a po porodech to prostě nešlo. Mohla jsem číst thrillery jen přes den.
No a o čem Lovec králíků je – já nerada prozrazuju, tak si to přečtěte sami. Sorry. Ale bude vás to bavit. Duo Kepler píše skvěle :-).
Lars Kepler – Lovec králíků
11) Peter May – Umrlčí cesta
Aktuálně čtu… 😉

2 komentáře: „Přečtené knihy – 2018

  1. Paji, že mi půjčiš 2 a 8? 🙂 Jinak Dívka ve vlaku souhlas, Lovec nejvíce boží a Okamžiky štěstí jsem přečtla z nouze na Srí Lance a líbilo se mi to nakonec moc 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *