Flow lístek

Aneb variace na 100 Happy Days…

Dnes jsem na blogu Život není černobílý narazila na odkaz na článek jistého Otta o flow lístku. Je to zase o tom uchovat si hezké momenty. Předpokládám, že už si je uvědomujete, bez toho to nejde. No a pak se uchovají – ať už pomocí fotek v projektu 100 Happy Days nebo v deníčku či diáři, kterým pak můžete listovat. A nebo taky na blogu.
Nehávat si něco v hlavě se mi moc neosvědčilo… 😀

Pořád pokračuju ve fotkách a svých 100 Happy Days, ale třeba dnes by se mi to hodilo bez fotky. Prtože fotit jarní bouřku ve tmě a tu vůni mokré trávy a nočního města moc neumím. 😀

Druhá desítka

…mých šťastných dní a momentů.

Zdravá zásaditá kuchařka od manžela jako moc milý dárek.
Prvních pár centimetrů pažitky na zahrádce – na chlebu 🙂.
Konečně jarní předpověď počasí.
Tak mě to jaro chytlo a jela jsem koupit kytky na terasu a přesadila domácí orchideje. Konečně taky máme v kuchyni květináč, který tam patří. Takové ty malé dodělávky jsou hodně povznášející záležitost.
Ráno jsem měla od manžela na posteli srdíčko 😉.
Našla jsem Juniorovu fotku z jeho ročních narozenin. Koblížek náš byl tak maličký 🙂. Moje velké štěstí, každý den by tu měla být jeho fotka.
A pak byl kulinářský víkend, kdy jsme oba s manželem vařili dobroty z ryb i českou kuchyni. Jako dezert bylo ke krevetám polosladké víno z Alsaska a večer po té fušce Bond.
Manžel mě úspěšně registroval do podolské porodnice, tak jsme jeli s Juniorem tramvají na výlet pro razítko do průkazky a na obídek za odměnu.
Další splněný rest – razítko od doktorky na Juniorovu přihlášku do školky. A teď jestli ho vezmou… To je ale jiná pohádka.

Jak jste se měli vy? Pokračuje v #100happydays ještě někdo? Jak vám to jde? Nebo si uvědomujete svoje štěstíčko soukromě?

Mých prvních deset

Šťastných dní …

Spinkající miminko – štěstí každého rodiče nebo „hlídače“ 😉
Když návštěva doveze spoustu čtení na celý měsíc, je to taky moc fajn
Darovaná kytka mi udělá radost kdykoliv!
Papírové růže od manžela z pouti také 😉
No a jahody v mém těhotném jahodovém období. To je taková dobrota hned po ránu. Mňam.
Obrovská radost po další kontrole, že pupík roste, jak má.
Prodloužený víkend u rodičů. Junior se těšil už týden. Odpolední kafíčko z mamčina cibuláku, malý princ v mém bývalém pokojíčku, ale hlavně čtyři noci bez Juniora! Děda se obětoval a byl v noci s ním a zakrýval nebo tišil při probuzení ze sna. To bylo nejvíc. A taky taťkovy palačinky, zase jahody a chleba z lásky k MDŽ 🙂.

Jak na to koukám, střídá se rodina, jídlo, zážitky a kafe :-)).

Štěstí

Od minulého článku o 100 Happy Days jsem četla několik příspěvků na toto téma na svých oblíbených blozích a zaujalo mě, jak se každý ke svému pocitu štěstí staví jinak. Každý článek mě přinutil znovu se zamyslet a podívat se zase z jiné strany na to svoje štěstíčko 🙂. A taky na to, co si z něj chci uchovat. Nevadí mi dát na Instagram fotku mně příjemných momentů. Ráda si je vyfotím a stejně to už dělám téměř každý den. Nesnažím se vytvářet si situace jen proto, abych měla co fotit. 🙂
Na druhou stranu mi ani nepřijde, že bych návštěvníkům stránek mnoho prozrazovala. Pocity z každé chvilky jsou jen moje a nedají se zprostředkovat.
Takové tetelivé vnitřní štěstí, které mě teď drží, bych ale přála každému.
Možná to nebude tak těžké. Srovnat si hodnoty, priority, vyrovnat se s minulostí a nešťourat v ní, odpustit, řešit jen to, co mohu ovlivnit a netrápit se nad tím, co ovlivnit nemohu, nepředpokládat chování druhých, přijmout blízké, jací jsou a nesnažit se je měnit nebo proti nim bojovat, srovnat se sám se sebou, mít se rád.
Těžké? Jde to. Jedno po druhém, ale jde.
10kg taky nezhubnete za týden 😉.