Naše kuchyně

Ahoj!

Dnešním článkem budu pokračovat v nepravidelné rubrice o našem domově. Mohli jste už číst první příspěvek ze série U nás doma, která pokračovala druhou částí o šetrnějším domově. Draft tohoto článku o kuchyni mám uložený už rok. Musím ale přiznat, že k finálnímu napsání a k celé sérii mě popostrčila kampaň Ikea – Šetrnější domov, do které jsem také zapojená. V současné době pozoruji na české blogerské scéně trochu trend psát o domácnosti, o úsporách, třídění odpadu, domácím pěstování. To vše je perfektní! Ať už jsou blogy do projektu Ikea zapojeny nebo ne, je skvělé přečíst si, jak to funguje v různých domácnostech, sdílet tipy a vychytávky, které lidem vyhovují, naučit čtenáře přemýšlet o množství produkovaného odpadu, o šetření energií a peněz o jiných úsporách. A nebo taky sdílet inspiraci na vybavení bytu, stavební úpravy a jiné.

Dnes vám tedy představím moji kuchyni.

Aktuálně mám druhou kuchyni ve svém životě – ta první byla v domě a pořizovali jsme ji někdy v roce 2004. Byla tenkrát s vanilkovými dvířky, bočnice se vzorem třešňového dřeva… pamatujete ty domy, kde byly barevné zdi, nejlépe oranžové… vypadalo to u nás podobně. Takže když jsme se v roce 2012 stěhovali do nového bytu, měla jsem barev tak akorát a chtěla jsem bílou, krémovou, šedou – čisté tlumené barvy, jednoduchý styl. Co si budeme povídat – i když máte bílý nábytek, tak cokoliv tam dáte, už má svoji barvu, tak to je dost strakaté i bez barevných skříněk atd.

Kuchyni máme tedy v bílém laku (pocitově je to teplá bílá, ne sněhová studená) s hliníkovými zapuštěnými lištami a s černou pracovní deskou z přírodní žuly.
Mezi linkou a horními skříňkami mám na zdi přilepené sklo Lacobel v bílé mléčné barvě. Někdy ale sklo vypadá spíš lehce do mentolova, záleží na aktuálním světle. V minulé kuchyni jsem měla za linkou světle žluté kachličky a na údržbu byly ty spáry docela šílené. Hladké sklo mi přijde lepší. Ale pozor, do skla se špatně přidělávají zásuvky kvůli jeho možnému popraskání. Tak máme zásuvky ve spodní části horních skříněk. Na každém metru kuchyně mám dvě zásuvky a zatím mi nikdy další nechyběla.

Ve spodní části horních skříněk je také zabudováno osvětlení pracovní plochy. Neosvětlených mám jen 30 cm hned vedle lednice, pak osvětlení pokračuje digestoří, zářivkami nad pracovní plochou a zářivkami nad dřezem. V kuchyni je pak udělaný sádrokartonový strop a takový jakoby límec nad ledničkou a skříňkami – tady máme zabudované reflektory. Celkem mám v kuchyni 7 stropních reflektorů. Světla jsme zabudovali tak, abychom si při vaření nestínili hlavou. V minulé kuchyni jsem měla u linky okno, hned u něj pracovní desku, ale to bylo mrtvé místo, protože tam nebylo světlo. Stropní světlo mi svítilo na záda, hodila se mi tenkrát spíš lampička na stůl :-).

Rozvržení kuchyně máme klasické a v rámci velmi omezeného prostoru, který byl v bytě kuchyni vyčleněn docela pohodlné. Ale – stačí nám, vejde se nám tam víc věcí než v kuchyni v předchozím domě a je lépe řešená. Navíc máme komoru, na tu v domě jaksi nezbylo místo…
Kuchyňská linka má tvar U, kdy je v jednom rohu přerušená sloupem se stoupačkami. Když začnu zleva – je tam vysoká lednice, vedle malá 30 cm skříňka, pak varná deska s troubou, pak 90 cm pracovní deska, která jde až do rohu, kolmo navazuje dřez a končí vyvýšenou myčkou, na které stojí mikrovlnka. Za rohem se stoupačkami je ještě asi 120 cm široký ostrůvek, který je předěl mezi kuchyní a jídelní částí obývacího prostoru. Komora je přístupná z kuchyně, je zakrytá skleněnými dveřmi, které se posouvají na stěnu směrem k lednici. Takže když stojím v kuchyni, mám vše okolo sebe pěkně dostupné.

V minulé kuchyni jsem měla hned vedle lednice vysokou skříň s troubou a mikrovlnkou ve výši očí. Vyšší trouba byla skvělá, jenže tento prvek se do bytu přenést nedal právě kvůli menšímu prostoru. Co jsem si ale z domu přenesla a jsem za to nejvíc šťastná z celého rozvržení kuchyně je vyvýšená myčka. Myčka stojí cca 20 cm nad zemí, v domě jsme pod ní měli funkční šuplík, tady máme jen zaslepení deskou. Na myčce mám teď mikrovlnku a pak zbývá pár centimetrů do spodního okraje horních skříněk. Proč ji máme vyvýšenou? Protože se nechceme ohýbat až na zem, když dáváme věci do myčky – a to je velmi často. Každou půlhodinu jdu do myčky, tolik ohýbání by mi odrovnalo záda. Takže nejnižší bod mám někde v úrovni kolen. To je asi největší vychytávka z naší kuchyně ;-).

Další asi stejně super věc, kterou jsme vyřešili už při plánování kuchyně, jsou hlubší skříňky na jedné straně linky. Získali jsme tak spoustu úložného prostoru. Jo a ještě jsem nezmínila, že máme všude hluboké šuplíky a ne dvířka. V minulé kuchyni jsem měla pocit, že mám málo úložného prostoru právě kvůli dvířkům, protože jsem se hlouběji do skříněk nedostala. Takhle si vytáhnu šuplík až nadoraz a mám vše dobře dostupné. Dvířka mám jen pod dřezem a za nimi jsou koše. No a tím, že jsme jednu stranu skříněk udělali hlubší, získala jsem tak tři obří šuplíky o rozměrech téměř 90 cm x 70 cm. Vleze se nám tam hlavní část kuchyňského vybavení – skoro všechny příbory (máme sady pro 12 osob), vařečky, naběračky, otvíráky, atd. V dalším šuplíku jsou všechny hrnce a pánve, ve spodním mísy, tácy, misky na grilování, další sady nožů, které jsme ještě nevybalili z krabic. Na druhé straně linky – v ostrůvku – mám dva šuplíky o rozměrech 60 x 60 a skladuji tam spotřebiče, tlakáč, atd, je ale vidět rozdíl, kdy musím dávat věci napříč do šuplíku, protože vedle sebe by se nevešly.

Vše to byly takové malé nápady, které mají ale obří efekt. A když se kuchyně plánuje od nuly a dělá na míru, proč bychom se měli nechat omezit standardními rozměry skříněk? To pak není kuchyně na míru, ale jen poskládaná na přání.

Dřez máme znovu od Franke, je antracitový, hluboký a obří. Má v jedné části takový schůdek, na kterém stojí nerezový košík na odkapávání věcí. Je to šikovná věcička, nemám tak vodu na lince. Další vychytávkou jsou zabudované nádržky na tekuté mýdlo a jar vedle baterie – nahoře na lince jsou nerezové dávkovače, dole pod linkou jsou plastové zásobníky. Moc se mi nelíbí, když se na lince a okolo dřezu válí spousta různorodých lahviček, kelímků a všeho možného. Takto jsem alespoň dvě věci schovala pod linku. Baterie je klasická mísící, páková. Z druhé strany vedle ní je takový čudlík, kterým se ovládá odpad v dřezu.

Spotřebiče máme znovu od Miele. V domě se nám osvědčily, teď jsme si od nich koupili i pračku a sušičku a dokonce i vysavač (model na parkety). Miele má zase svoje vychytávky, na které jsem si zvykla a už nechci jinak – první z nich je tříšuplíková myčka – hned pod horním okrajem je šuplík na příbory, pak klasický na skleničky a spodní na talíře a hrnce. Nemáme ten velký koš na příbory ve spodním šuplíku, ze kterého mi tečou nervy, kdekoliv ho potkám. Šuplík na příbory dělá už i spousta jiných firem. Další užitečná věc jsou originální Miele plechy, které jsou asi smaltované nebo z nějakého super materiálu, že se tam nic nepřichytne, resp. Když se tam přichytne šťáva, stačí do plechu napustit na pár minut vodu a pak setřít měkkou stranou houbičky. Žádné drhnutí J. Ze stejného materiálu jsou i tři vnitřní strany naší trouby.

Ještě vám dám do galerie pár fotek pro lepší představu.

Mějte se krásně a gratuluji všem, kteří dočetli až sem. Vypadá to na nejdelší příspěvek na blogu :-D. Ale psaní o interiérech hlavně o tom našem mě hodně baví. Tak vás čekají ještě další díly ;-).

Mějte se hezky a díky, že sem chodíte!

Pavla

 

 

U nás doma

Ahoj!

Ráda bych vás pozvala k nám domů 🙂. Moji rodinu už znáte, manžel se sice moc ukazovat nechce, ale děti tu vídáte obě. Moji garderobu, kabelky i kosmetický šuplík znáte taky docela důvěrně. Ještě jsem tu ale moc nepsala o našem domově.

Určitě si pamatujete, že jsme se před třemi lety stěhovali z domku na vesnici poblíž Prahy do bytu v Praze, který je na kopci, má nádherný výhled, dvě terasy a předzahrádky. Ostatně můj Instagram je v létě plný fotek z terasy 🙂. Ráda bych vám tedy náš domov více přiblížila, ať už po obrazové stránce nebo po praktické. Už se mi nejednou stalo, že se některé věci či řešení, které doma máme, staly dobrým tipem pro někoho, kdo zrovna zařizuje svoje bydlení. Třeba vás bude něco od nás inspirovat.

Dnes začnu pár obecnými věcmi okolo bytu, které nám zpříjemňují život 😉.

  • Venkovní žaluzie
    Náš byt nemá venkovní fasádu. Veškeré zdi tvoří obrovská okna a dveře na terasy. Venkovní žaluzie máme hlavně z důvodu bezpečnosti, ale také z důvodu zvukové a tepelné izolace. Lamely jsou kovové a na spodním okraji mají gumový proužek, takže při úplném zavření dobře těsní. Jde to dobře poznat při větrání – když mám zavřené žaluzie, nejde domů skoro žádný vzduch z venku.
  • Trojvrstvá skla v oknech
    Okna jsou další vrstva tepelné i zvukové izolace – a co si budeme povídat, každá vrstva, která brání úniku tepla, nám šetří peníze za vytápění. Na domě jsme měli v oknech dvě skla s jednou vakuovou kapsou a rozdíl v hluku a zimě u oken je razantní. Teď tu jsou vakuové kapsy dvě, vůbec neslyšíme psy štěkající venku nebo zvonící autobusy na zastávce za domem. Tepelná izolace teď bude určitě taky lepší.
  • Závěsy a záclony
    Ve všech pokojích máme hustě tkané závěsy a před nimi ještě organzové záclony nebo bavlněné římské rolety v zadních pokojích. V domě jsme textilie na oknech moc neměli, jen dekorativní závěsy v obýváku, ale tady na bytě jsem je chtěla všude. Pokoje jsou zabydlené, působí útulněji, než kdyby tam žádné textilie nebyly, nemluvě o další tepelné izolaci, kdy závěsy brání proudění tepla od radiátoru k oknu. Textilie na oknech také zabraňují ozvěnám v pokoji. Teď si nedokážu představit, že jsem nepotřebovala závěsy a záclony.
  • Zatemnění pokojů
    S výše uvedeným je spojená i komfortní možnost absolutního zatemnění přes den. Zjistila jsem, že na spaní potřebuji tmu. Při střešních oknech bez rolet jsem se nevyspala ani v zimě. Slabé závěsy mi taky nevyhovovaly. Máme v bytě i plné dveře mezi pokoji – jednak kvůli soukromí, ale také kvůli zabránění prosvítání světla z chodby. Na chodbě je totiž světlík.
    A když je v létě vedro, jako bylo vloni, dokážu tady skvěle vyvětrat, ochladit byt a udržet přijatelnou teplotu po celý den – na východní straně bytu ráno nechám zatemněno a větráme jen na západní straně, když se pak přesune sluníčko a praží na terasu u obýváku, tak můžeme zatemnit a chladnější ranní vzduch si udržíme.
  • Centrální ovládání topení, letní provoz
    Toto je jedna z manželových technických vychytávek. Některé věci ovládáme jak manuálně tak přes wifi a můžeme jedním povelem vypnout na dálku topení v celém bytě. A když se třeba blížíme domů z dovolené, tak už před odjezdem zapneme topení, aby doma bylo při našem návratu zase teplo. Máme taky nastaveny minimální denní a noční teploty, pod které se nesmí klesnout. V domě jsme měli na termostatu volbu počtu dní dovolené, ale docela často jsme na to zapomínali. Teď už se nám nestane, že bychom týden v kuse topili a byli pryč.
  • Centrální uložiště dat a domácí síť
    Další skvělá věc, kterou manžel udělal – máme obrovský harddisk, na který jsme nahráli všechna CD a DVD, která máme. Přes domácí síť to máme propojeno s televizí a receiverem. Lehce se tak připojíme k disku a můžeme si pouštět hudbu, filmy, videa z dovolené, fotky, atd. Všechny plastové disky pak máme uloženy v krabicích ve sklepě. Snažili jsme se minimalizovat počet věcí, které máme v bytě.

Napadá mě ještě spousta šikovných věcí, které nám usnadňují život a o kterých bych vám ráda napsala. Budu vám je sem přidávat postupně. Můžete se těšit například na:
– Juniorův pokojíček,
– jak jsme se snažili uspořit čas i peníze při provozu domácnosti,
– vychytávky z kuchyně,
– úložné prostory…

Snad se vám články o našem domově budou líbit. Určitě to bude zpestření mezi dětskými věcmi a kosmetikou 😉.

Mějte se krásně a díky, že si sem chodíte číst!

Ahoj, Pavla