Ležíme s Juniorem v posteli a rekapitulujeme den, který měl „neposlouchací“ epizodu. Chtěla bych mu říct, že si přeji, ať je hodný.
„Víš, co bych si nejvíc přála?“
„Kladívko?“
To mě rozsekalo 😀
…jsou čím dál povedenější 🙂
Jeho aktuálně nejpoužívanější: „Mami, Tvoje miminko pláče.“ …jako kdyby bylo jen moje?!
Po vysvětlení dopravní situace a všech značek a cedulí po cestě: „Chápeš to, mami?“
Když byl nemocný, tak jsem se ptala: „Jak se cítíš?“ „No špatně se cítím. Když jsem nemocný, cítím se špatně. Až budu zdravý, budu se cítit dobře.“ …jasné jak facka přece 😀
„Já jsem miláček, ty jsi zlatíčko a miminku budeme říkat netopýr.“
Rozbalili jsme sadu tužek, ořezávátka a gumy. Juniorovi se líbilo, jak guma gumuje pastelky i tužku. Pak říká: “ Mami, mám gumítko a gumuju…“ 😀
PS: Váš hlas do soutěže Blogerka roku 2014 mi můžete dát TADY. Děkuji 😉
Junior má teď období, kdy jí k večeři kašičky – od instantních kaší pro mimina jsme přešli ke klasické krupicové kaši, když jsme se ji naučili dělat v tom správném poměru a stejně rychle jako tu instantní :-))) (Na vysvětlenou – krupicovou kaši jsme vždy dělali od oka, podle toho to taky vypadalo, jednou tekutá, jindy moc hustá, atd. Teď máme vychytaný hrneček na mléko a na jeho objem dvě lžičky krupice. Jednoduché jako facka. 🙂 )
No a dneska mi po večeři říká: „To bylo dobré! To byl nejlepší obídek. Tohle mi chutná.“ A pak ještě: „Ty jsi moje kuchařka, moje zlatá maminka.“ :-)))
Někdy je fakt slaďoučký a k sežrání… a jindy… 😀