Naše sportovní prázdniny

Jaké jsou naše prázdniny? So far so good je první, co mě hned napadne, aneb zatím dobrý.

Dovolenkovat jsme začali už v polovině června, kdy jsme Juniorovi zkrátili školní rok a odjeli jsme do Řecka na dovolenou (pár dojmů bylo tady). Pak jsme byli  týden doma, přijela babička a děda, tak měli kluci o zábavu postaráno. My jsme naopak s manželem odjeli směr Karlovy Vary, abychom byli jako každý rok chvilku spolu a s našimi golfovými přáteli. Teď má Junior tenisový příměstský tábor. Starostu mám doma a spustila se mu z toho chladnějšího minulého týdne rýma. Včera už jsme jeli k doktorce, protože se ho to furt nepustilo a potřebuje už léky na předpis, aby se to nezvrtlo v zánět dutin nebo krku. Jinak ale ťukám na dřevo, zbytek rodiny v pohodě.

Juniorovi jsme hned na začátku prázdnin pořídili nové kolo! Má už větší kolo s přehazovačkou. Na tom minulém vypadal jak vosa na bonbonu a hodně se při šlapání nadřel. Teď se ale musel naučit brzdit brzdami na řídítkách a hlavně přehazovat. První cesta byla psychicky náročná… Nejdřív se bál jet z kopce, protože nebyl zvyklý na brzdy. A od nás je všechno z kopce, když bydlíme na kopci, že… Takže řev už v garáži, pak v každé strmé ulici. Jeli jsme jen na projížďku do rokle a nakonec se naučil všechno. Pak jsme jeli po cyklostezce podél Vltavy pod dálničním mostem přes Vltavu, Berounku až do Radotína a na zbraslavské golfové hřiště a zpátky. Konečně jsme s manželem měli pocit, že šlapeme do pedálů, najeli jsme ten den necelých 16 km. A Juniora to baví. Mám velkou radost, že ho baví kolo i tenis a že se letos naučil i základy lyžování. Pořád mě taky přemlouvá na fotbal a mluví i o bruslích. Tak už mám vybraný klub, kam se půjdeme podívat a kam by mohl chodit na fotbalové „tréninky“. Musím ho ale do té doby trochu vykrmit. Jak se teď vytáhl, tak vypadá hodně křehce, že by ho jedna rána míčem mohla zlomit.

O Starostově sportování snad ani nemá cenu psát. Jezdí si furt po terase nebo v našem areálu na motorce, snažím se ho dávat i na nový FirstBIKE, ale sám si ho zatím nebere. Pořád si je jistější na motorce a dělá s ní blbiny – naráží do plotu, do bráchy, skáče s ní…
Já jsem se taky víc zapojila do sportování – kromě vyjížděk na kole jsem byla dokonce jednou běhat 😀 – to berte jako vtip. Když skončily kurzy s Ivou, tak se snažím cvičit doma podle cviků, které si pamatuji. Dělám jak cviky na břicho a CORE, tak i posilovací cviky na nohy a ruce. Podle počtu opakování je to někdy makačka a někdy odpočinek.
Manžel byl párkrát běhat se sousedy, založili si tu běžeckou skupinu, párkrát si mákl na kole, jak vozí Starostu na sedačce. Větší sportování nás čeká v srpnu, kdy pojedeme na dovolenou na Lipno, tam se teprve prověří naše cyklo-fyzička :-D. A nebo taky ne, hospůdek bude všude plno a možná budeme dělat hodně zastávek J.

Jinak jsem chtěla do ZOO, ale počasí nám to vysvětlilo. Tak jsme byli s klukama jednou v centru ukázat babičce a dědovi Staromák bez stromečku 😀 a jednou v aquaparku. Od loňska, kdy máme na terase bazén, tak koupaliště moc neřeším. Kluci naštěstí taky ne. Ještě si živě pamatuju, jak Juniorovi ukradli malé Crocsy v průhonickém aquaparku.

A kromě aktivit venku – Starosta má nový pokojík. Rozebrali jsme dětskou postýlku i přebalovací pult, prodali dětskou židličku a chlapeček nám už spinká na velké posteli a od pádu ho chrání mantinel. První noc nás volal někdy ve 2 ráno a od té doby spal s námi. Druhou noc přišel až v 6 v domnění, že bude vstávat, ale zalezl si ke mně pod peřinu a spal do devíti. Od třetí noci spí až do rána bez volání nebo přecházení. Snad to vydrží (klepu na dřevo). Vedle postele má chůvičku a my v ložnici máme vysílačku, tak kdyby brečel, uslyšíme ho. Jinak má ale rád zatemněno, zavřené dveře a klid. Oproti tomu Junior potřebuje dveře otevřené, aby viděl světlo, když usíná a aby nás slyšel, že jsme doma.

Na prázdniny mám ještě plán – „odplenkovat“ Starostu… tak mi držte palce, zatím umí říct celou větou: „Maminko, není hovínko“ jenže až po akci… o tom zase později  v jiném článku :-D.

Mějte se krásně, užívejte léto a díky, že si sem chodíte číst ;-).

Ahoj, Pavla

Starosta má svoje první kolo aneb FirstBIKE na terase

Ahoj!

Starosta bude mít na konci léta dva roky, tak jsem se začala poohlížet po odrážedlech typu “kolo bez šlapátek”. Zatím jezdí na plastové policejní motorce – tříkolce, o které už jsem psala TADY. Z nejmenší velikosti nám vyrostl a teď okupuje bráchovu větší motorku. Chtěla jsem mu následně pořídit dvoukolové odrážedlo, aby se zase naučil něco nového a aby byl i rychlejší, když brácha jede vedle něj na kole. Přišla nám vhod nabídka recenze odrážedla FirstBIKE, které je z e-shopu prodeti.cz.

FirstBIKE – jeho první kolo
Dvoukolová odrážedla mi přijdou jako perfektní mezistupeň mezi tříkolkami nebo motorkami pro menší děti a dětskými šlapacími koly. Odrážedla možná vypadají jako trend posledních let, ale podle mě je to spíš vývoj. Někdo přišel na to, že se na nich děti naučí držet rovnováhu a přechod na kolo je plynulý, rychlý a téměř bezbolestný.
Mohu to jen potvrdit u Juniora – měl odrážedlo, na kterém jezdil asi dva roky a letos na jaře začal jeden víkend prostě jezdit na kole. Manžel ho držel asi deset metrů za sedlo, pak malý šlápl do pedálů a bylo hotovo, jezdil sám. Pak jsme museli každý den trénovat, protože ho to hodně bavilo a teď už si vybírá svoje větší kolo s přehazovačkou :-).
U nás v rodině máme tedy odrážedla rádi a chtěli jsme, aby se Starosta začal učit co nejdříve.
Když jsem FirstBIKE objednávala, vzala jsem k němu i adaptéry na snížení sedla, které se montují na zadní kolo. Bez úpravy je nejnižší pozice podvozku ve výšce 34,5 cm, s adaptérem se dostaneme na 30,5 cm, což Starostovi nyní vyhovuje.
Z motorky je zvyklý nasedat zezadu, že si zastrčí sedlo pod sebe, kolo mu tam po snížení taky takto projede. Zatím se s ním seznamoval na terase, bylo pro něj nové to, že si nemůže sednout a kolo by samo drželo. Snažil se tedy stát, udělal pár kroků s odrážedlem mezi nohama, pak si dosedl a nakláněl se na obě strany. Asi si to potřebuje nejdřív otestovat, co to vlastně dělá. 🙂
Odrážedlo jsme taky půjčili naší malé kamarádce, která je pohybově víc nadaná než Starosta. 🙂 Ta je ještě o kousek menší, ale i tak si na něj pohodlně dosedla. K našemu překvapení se začala hned odrážet a pochopila princip držení rovnováhy. Takže perfektní i pro takto malé děti okolo dvou let.
Odrážedlo je plastové, ale bytelné, nikde se nic nekroutí, nemám pocit, že by to malého neuneslo nebo že by to mělo prasknout. Na odrážedle mohou dovádět i pětileté děti.
Kola máme nafukovací s jemným vzorkem ve verzi Street. Můžete si vybrat i verzi Cross s hrubším vzorkem a nebo PU s polyuretanovými koly a nebo model Racing s rychlými balonovými pneumatikami.

Srovnání FirstBIKE Street a PUKY LR XL
Jak už jsem psala, Junior měl taky dvoukolové odrážedlo, vybrali jsme mu tenkrát model Puky LR XL kvůli jeho výšce a možnosti dalšího zvyšování jak sedla tak řídítek. Princip u obou odrážedel je stejný – dvě kola bez šlapátek a děti se odrazí a drží rovnováhu. Kola jsou u obou stejně velká s kuličkovými ložisky. Obě odrážedla mají brzdy. Když jsme před 3 lety kupovali Puky, tak FirstBIKE se tenkrát prodával jen v jedné verzi a byl bez brzdy. To už teď neplatí. Puky má navíc stojánek, takže nepadá na zem. Největší rozdíl je ale ve váze a to ve prospěch FirstBIKE – Puky váží 6,7 kg (!) a FirstBIKE má 3,9 kg. V tomto je FB bezkonkurenční. Starosta si jej sám zvedne ze země, nemá s ním problém. Když byl Junior menší, to kolo ho málem převálcovalo, neměl kolikrát sílu ho zvednout ze země a pořád nás volal, ať mu s ním pomůžeme. No a taky když jsem ho poponášela… rozdíl je hodně znát.

Mám pocit, že jsme Starostovi vybrali dobře. Kolo je lehké, bytelné a kvalitní. Má k němu samozřejmě i helmu a reflexní vestu, kdybychom se vydali na chodník na ulici :-).
Máte doma taky FirstBIKE? Napište mi, jak jsou vaše děti spokojené a v kolika letech na tomto typu odrážedel začínaly. Díky za čtení a komentáře.

Mějte se hezky. Ahoj! P.

Zase slavíme…

…ty naše chlapečky 😀.

Minulý týden se stalo, že ještě dva dárky nepřišly. Naštěstí byl pro každého kluka jeden. Vyšlo to taky hezky v tom smyslu, že první oslava byla přesně na Starostovy narozeniny a druhá vyšla na Juniorovy narozeniny. Někdy je fajn mít děti narozené týden od sebe 🙂.

Junior dostal nové kolo!

Konečně má kolo jako velký kluk, tj. se šlapátky. Doteď jsme kolo říkali jeho odrážedlu, které jako kolo vypadalo, jen nemělo šlapátka a řetěz. Nové kolo zase pro změnu potřebuje stojánek 🙂. Má krásné bílo modré, už se projel po chodbě a po terase… a pak dostal horečky a už týden tu mám maroda… Jestli si pamatujete jeho loňské narozeniny, tak večer po oslavě jsme zjistili, že má neštovice… Starostovi byl týden. Takže letos horečky a angína. Dnes už dobírá poslední dávku léků, ale stálo to teda za to. No a kolo pořádně vyzkouší vlastně až půjde za dětmi ven. Zatím ho držím jen doma nebo na terase.

Starosta má svoji první autodráhu!

Kromě dvou autíček s otevíracími dveřmi jsem mu chtěla objednat nějakou bytelnou hračku, která ho zaujme. Na webu Feedo.cz jsem našla krásnou dřevěnou autodráhu. Moc se mi líbí, že je vertikální a tím pádem nezabere skoro žádné místo. Stojí jen na malém rovném podstavci. Má 4 poličky, po kterých autíčka jezdí, a vždy na jejich konci propadnou do nižší úrovně. Autíčka jsou maličká akorát do Starostovy ručky. Jsou to takové dřevěné placky s koly na konci a jsou z obou stran stejné, takže se při propadávání mohou klidně převrátit „na střechu“ a jedou zase dál. Starosta je teď sedící – klečící, k autodráze si hezky doleze. První den autodráha bavila spíš bráchu, který hned posílal dvě autíčka na sobě a dělal rachot. Další den už se malý bavil s autíčky a chtěl si je posílat po zemi. Nakonec se osmělil a začal autíčka dole chytat a dávat je zase na první poličku, aby jela znovu. Teda musím se opravit – autíčko… bere si do ruky zásadně jen to modré. 😀 Vypadá, že se mu dárek líbí a to je pro mě to hlavní. Když jde o dřevěnou hračku, která je kvalitně udělaná a vypadá bytelná, je to jen příjemnější.

Natočila jsem Juniora, jak si s autodráhou hraje 🙂.

Mějte hezký den!

P.