Ženské věci

Ahoj!

Už nějakou dobu mi vrtá hlavou “rubrika” a nebo pár občasných článků o ženských věcech. Něco jako od ženy pro ženy. Dnes ráno mě dorazil článek, který moje kamarádka sdílela na Facebooku. Dorazil není to správné slovo, spíš mě utvrdil v tom, že bychom se o tématech, která se týkají pouze dámské populace, mohly trochu pobavit. Nebojte, nebudu tu z toho dělat “vagina monology” :-).

Dnes vám sem dám citaci článku, který jsem ráno četla. Přiměl mě k zamyšlení nad odpočinkem. Píše se tam sice o odpočinku v souvislosti s menstruačním cyklem, ale pořád mi v hlavě rezonuje myšlenka, že nemusíme být superženy na raketový pohon, nemusíme zvládat práci, děti, domácnost, rodinu, být super stylově oblečené a ještě být pro partnera zábavné a sexy. (Ponechme stranou, co na to chlapi a jestli to rodina ocení :-).) Hlavně bychom měly být spokojené samy se sebou ve svém těle a se svými myšlenkami a životem. Tak to vnímám já. Celý ten super-tuper cirkus mě baví čím dál míň. Ono se to dá zvládnout chvilku, ale je to na úkor vyčerpání organismu. Uštvanou ženu pak poznáte na dálku, i když nejspíš sama tvrdí, že má vše pod kontrolou a život ve sprintu jí vyhovuje. A věc, o které jsem přesvědčená opravdu hodně je: spokojená máma = spokojená rodina.
Takže se snažím – snažím se být v pohodě a dělat věci, které mě baví a naplňují, jak nejlépe dovedu. Snažím se nežít v poklusu a ve stresu, snažím se dopřát i dětem odpočinek a volné dny, kdy se nic nemusí. Potřebu mého odpočinku snad uspokojí podzimní víkend se ségrou, na který se neskutečně těším. Docela to po našem rušném létě potřebuji :-).
Hodně se mi víří myšlenky na téma žen-matek-superhrdinek a nevím, zda jsem to správně popsala, aby to bylo dobře pochopeno. Snad alespoň v základu ano. Níže přikládám už slibovaný článek. Klidně mi napište, jak toto téma vnímáte vy.

Mějte se hezky a budu se těšit zase příště :-).
Pavla

—————————————————————————————————————————-
Zdroj: http://www.vendulakocianova.cz/ustvane-zaziva/
“Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká prádlo a jde na zumbu. Po roce, co jsem ji neviděla, přibrala v pase a dost jí to štvalo. Před hodinou dorazila z práce, vlepila dětem pusu, rozdala úkoly a ani nevím proč, udělala si ve svém nabitém programu 20 minut na kávu se mnou. Byla pořád v pozoru, a když viděla můj gauč, řekla, že si radši sedne na zem, protože by okamžitě usnula.
„Posloucháš se vůbec?“ řekla jsem udiveně. „Hele zastav se teď na chvíli a poslouchej mě. Kdy jsi měla naposledy menstruaci?“
„No zrovna teď, na dovolené u moře.“ Odpověděla rozpačitě.
„A co jsi dělala?“
„No odpoledne jsme byli u moře, dopoledne byly děti unavené, tak spaly na pokoji a já jsem si chodila v klidu zaplavat. To víš, musím shodit to břicho, jsem z toho na nervy.“
„A odpočívala jsi?“
„No jasně, že odpočívala, chodila jsem přece plavat!“
„A jak se po dovolené cítíš?“
„Ani nemluv, vůbec mi to nestačilo, potřebovala bych ještě jednu.“ Řekla znaveně.
„A jak jsi na tom s emocemi? Potlačuješ je často?“ Zajímala jsem se.
„No ježiš…pořád! Nemůžu si dovolit to vypouštět, jak bych chtěla, půlku světa bych zabila.“ Smála se.
Ale mě moc do smíchu nebylo. Viděla jsem ženu, která jde totálně proti sobě. Ženu, jejíž tělo volá po odpočinku, strádá, hromadí tuk převážně v břišní oblasti, protože její ženství a děloha, její zdroj životní energie, se musí chránit.
Tak takhle ne!
Tělo ženy musí často odpočívat. Nejsme stavěné na dnešní trendy styl „Stíhám všechno, mám skvělou rodinu, šťastné děti, čistou domácnost, spoustu přátel a miliardu koníčků.“ Tak takhle ne, dámy. Pak se divíte, že máte gynekologické problémy, pneumatiku kolem břicha, zaléváte se celé vodou, nemáte nápady, náladu na děti ani na manžela a váš výkon je zhruba na třiceti procentech.
Aby taky ne! Jedete totiž z rezerv! A čím víc přibíráte, tím víc se snažíte držet diety, vyčerpávat tělo cvičením a přitom stačí obyčejný OPRAVDOVÝ odpočinek!
I naše babičky a prababičky nedbaly na sebe, tak není divu, že tento program máme ve svém informačním centru. Bylo po válce, ženy musely zastat práci za naverbované muže. A zvládly statky, pole, domácnost, děti. A umíraly v pětačtyřiceti letech.
Naše maminky? Třísměnný provoz, rodina, chata, dům, zahrada. Invalidní důchody v padesáti, vyoperované dělohy, rakoviny prsu.
To nechceš.
Menstruace jako dar
Menstruace je zásadní dar pro ženu. Pakliže namítnete, že nemáte na odpočinek čas, tak vaší svatou povinností je, dát tělu alespoň dva dny v poklidu, odpočinku a nejlépe v posteli u knížky či hezkého filmu.  Že si to neumíte představit? PAK MÁTE ZÁSADNÍ PROBLÉM SE SVÝM ŽENSTVÍM. Nejste ani hrdinky a na sklonku vašeho života, kdy budete po resekci dělohy či s uříznutými prsy po rakovině, vám nikdo nepoděkuje!
Pakliže chce žena dostatek energie, ladnou postavu, kreativní nápady, chuť na sex a náladu na rozjívené děti, jsou pro ni DVA DNY v měsíci, které si věnuje NAPROSTO ZÁSADNÍ. Jestliže se sobě nevěnujete ani tolik, za celý měsíc, ochudíte se o další nádherné menstruační fáze, kdy jste plná energie, sexappealu, kreativity a chuti do života.
Je třeba se vyléčit
Stopněte tady ten bláznivý život, lítáním z práce do práce, doma úklid, o víkendu výlety a koníčky. Zastavte to
a přestaňte si namlouvat, že vás to vlastně baví. Baví vás hlazení ega, jak jste dobré, že jste to zase zvládly. A vy to opravdu zvládnete! Nenechte si namluvit systémem ani blízkými, že to tak mají všichni. Odnesou to dříve nebo později vaše ženské orgány.
Vyléčíte se tak že začnete svými menstruačními dny. V období menstruace co nejvíce odpočívejte. Pokud nemusíte, do práce nechoďte.  Lehněte si doma do postele, obklopte se vším možným, abyste nemusela vstávat a dopřejte si to leháro! Vaše tělo se vám v pomenstruační fázi odmění takovým návalem energie, že stihnete za den to, co byste běžně dělaly týden. Vyplačte se, prožijte si bolest, hlaďte si břicho a děkujte, že může odejít vše nepotřebné.
Pokud přece jen do práce musíte a je to nevyhnutelné, vynechejte doma všechny zbytečné povinnosti a nechte si pro sebe výmluvy, že to nejde. Vždy to jde. Jen začít, oznámit rodině, že máte menstruaci a chcete odpočívat a být sama se sebou. Budete zírat, jak jsou všichni kolem vás tolerantní. Nemusí vám už zrcadlit vaše výčitky svědomí. Co si dovolíte od srdce vy, to vám budou přát druzí.
Emoce jsou v děloze
Ve vaší děloze se ukrývají všechny emoce. Při menstruaci tyto zadržené emoce vycházejí ven. Máte bolestivou menstruaci? Kolik odpočinku jste si při poslední menstruaci dovolila? Žádný? Tak se nemůžete divit, že to teď bolí a je toho tolik, když se z vás vylučují emoce za několik měsíců. VY JSTE JIM TOTIŽ SVÝM NASAZENÍM NEDOVOLILA ODEJÍT.
Svým emocím dovolíte z dělohy odejít, až když jste uvolněná a v bezpečí. Pak se teprve může povolit neustálé napětí. Menstruace může být z počátku opravdu bolestivá a silná, když najedete na tento systém. I když doposud mohla být docela nenápadná. Děkujte. A omluvte se svému tělu, že jste ho tak dlouho opomíjely. A přijměte bolest jako očistu, která vás zbavuje všech energetických nánosů. Uvidíte, kolik sebelásky se ve vás zrodí.
Pohár se naplňuje
Až si vaše tělo dostatečně odpočine a může to trvat různě dlouho, pocítíte hned po skončení menstruace obrovský příval energie. Toto je pro vás znamení, že jste se opravdu v menstruační fázi neošidila. Pohár se začíná naplňovat. Budete mít síly a nadšení na rozdávání. I tato fáze má svůj konec a nebude trvat věčně. Vy už jste ale v sobě probudila sebelásku a tak víte, že je to v pořádku.
Navrátí se vám intuice. Vaše čidlo vám oznámí, kdy se menstruace spustí, na minutu přesně. Vy to prostě budete vědět! Budete si užívat i premenstruační fázi, kdy jste protivné a nateklé, protože pochopíte, že máte něco udělat jinak, že je potřeba něco změnit. V každé fázi budete s láskou a jedině tak si budete užívat svého ženství a vaše tělo se začne zpět ladit do krásných křivek.
Udělejte to pro sebe
Až začnete odpočívat, přestanete se cpát sladkostmi. Omezíte značně své závislosti, nebo s nimi okamžitě seknete. Nebudete už potřebovat berličky. Vaše láska a pochopení vlastního těla vám umožní rozkvést. Budete se rády hýčkat
a nořit se do vlastního nitra. Budete se sebou rády. Už žádný útěk, žádný stres a žádné vyčerpání. Našla jste svůj zdroj
a pravidelně dobíjíte baterky. A upřímně. Dva dny v měsíci, to zase není tak moc, viďte?”

Naše sportovní prázdniny

Jaké jsou naše prázdniny? So far so good je první, co mě hned napadne, aneb zatím dobrý.

Dovolenkovat jsme začali už v polovině června, kdy jsme Juniorovi zkrátili školní rok a odjeli jsme do Řecka na dovolenou (pár dojmů bylo tady). Pak jsme byli  týden doma, přijela babička a děda, tak měli kluci o zábavu postaráno. My jsme naopak s manželem odjeli směr Karlovy Vary, abychom byli jako každý rok chvilku spolu a s našimi golfovými přáteli. Teď má Junior tenisový příměstský tábor. Starostu mám doma a spustila se mu z toho chladnějšího minulého týdne rýma. Včera už jsme jeli k doktorce, protože se ho to furt nepustilo a potřebuje už léky na předpis, aby se to nezvrtlo v zánět dutin nebo krku. Jinak ale ťukám na dřevo, zbytek rodiny v pohodě.

Juniorovi jsme hned na začátku prázdnin pořídili nové kolo! Má už větší kolo s přehazovačkou. Na tom minulém vypadal jak vosa na bonbonu a hodně se při šlapání nadřel. Teď se ale musel naučit brzdit brzdami na řídítkách a hlavně přehazovat. První cesta byla psychicky náročná… Nejdřív se bál jet z kopce, protože nebyl zvyklý na brzdy. A od nás je všechno z kopce, když bydlíme na kopci, že… Takže řev už v garáži, pak v každé strmé ulici. Jeli jsme jen na projížďku do rokle a nakonec se naučil všechno. Pak jsme jeli po cyklostezce podél Vltavy pod dálničním mostem přes Vltavu, Berounku až do Radotína a na zbraslavské golfové hřiště a zpátky. Konečně jsme s manželem měli pocit, že šlapeme do pedálů, najeli jsme ten den necelých 16 km. A Juniora to baví. Mám velkou radost, že ho baví kolo i tenis a že se letos naučil i základy lyžování. Pořád mě taky přemlouvá na fotbal a mluví i o bruslích. Tak už mám vybraný klub, kam se půjdeme podívat a kam by mohl chodit na fotbalové „tréninky“. Musím ho ale do té doby trochu vykrmit. Jak se teď vytáhl, tak vypadá hodně křehce, že by ho jedna rána míčem mohla zlomit.

O Starostově sportování snad ani nemá cenu psát. Jezdí si furt po terase nebo v našem areálu na motorce, snažím se ho dávat i na nový FirstBIKE, ale sám si ho zatím nebere. Pořád si je jistější na motorce a dělá s ní blbiny – naráží do plotu, do bráchy, skáče s ní…
Já jsem se taky víc zapojila do sportování – kromě vyjížděk na kole jsem byla dokonce jednou běhat 😀 – to berte jako vtip. Když skončily kurzy s Ivou, tak se snažím cvičit doma podle cviků, které si pamatuji. Dělám jak cviky na břicho a CORE, tak i posilovací cviky na nohy a ruce. Podle počtu opakování je to někdy makačka a někdy odpočinek.
Manžel byl párkrát běhat se sousedy, založili si tu běžeckou skupinu, párkrát si mákl na kole, jak vozí Starostu na sedačce. Větší sportování nás čeká v srpnu, kdy pojedeme na dovolenou na Lipno, tam se teprve prověří naše cyklo-fyzička :-D. A nebo taky ne, hospůdek bude všude plno a možná budeme dělat hodně zastávek J.

Jinak jsem chtěla do ZOO, ale počasí nám to vysvětlilo. Tak jsme byli s klukama jednou v centru ukázat babičce a dědovi Staromák bez stromečku 😀 a jednou v aquaparku. Od loňska, kdy máme na terase bazén, tak koupaliště moc neřeším. Kluci naštěstí taky ne. Ještě si živě pamatuju, jak Juniorovi ukradli malé Crocsy v průhonickém aquaparku.

A kromě aktivit venku – Starosta má nový pokojík. Rozebrali jsme dětskou postýlku i přebalovací pult, prodali dětskou židličku a chlapeček nám už spinká na velké posteli a od pádu ho chrání mantinel. První noc nás volal někdy ve 2 ráno a od té doby spal s námi. Druhou noc přišel až v 6 v domnění, že bude vstávat, ale zalezl si ke mně pod peřinu a spal do devíti. Od třetí noci spí až do rána bez volání nebo přecházení. Snad to vydrží (klepu na dřevo). Vedle postele má chůvičku a my v ložnici máme vysílačku, tak kdyby brečel, uslyšíme ho. Jinak má ale rád zatemněno, zavřené dveře a klid. Oproti tomu Junior potřebuje dveře otevřené, aby viděl světlo, když usíná a aby nás slyšel, že jsme doma.

Na prázdniny mám ještě plán – „odplenkovat“ Starostu… tak mi držte palce, zatím umí říct celou větou: „Maminko, není hovínko“ jenže až po akci… o tom zase později  v jiném článku :-D.

Mějte se krásně, užívejte léto a díky, že si sem chodíte číst ;-).

Ahoj, Pavla

Lodí po Vltavě

Ahoj!

Měli jsme moc krásnou neděli, tak vám o ní napíšu. Odpoledne nás vzali kamarádi na loď a vyrazili jsme na projížďku po Vltavě. Moc jsem se těšila, protože plavba lodí pro nás není běžná záležitost. Naposled jsme byli vloni s manželem na šlapadle, jestli to můžu počítat mezi plavby po Vltavě a předtím jsme jeli snad třikrát nějakým parníkem.
Nejdřív vyrazili chlapi do přístavu pro loď, nachystat ji na plavbu a přijeli pro nás do Modřan. My jsme s kamarádkou sbalily děti a všechny letní i bezpečnostní propriety a ke klukům jsme se přidaly na mole u Port 62.
Malý Starosta se nejdřív bál a dobrých pět minut pořád opakoval “autem, autem” – abychom jeli autem pryč. Pak se uklidnil a už byl v pohodě. Nakonec si chtěl i sednout na kapitánovo místo.
Junior na tom byl opačně – od začátku se cpal k volantu a když měl v centru nebo při kotvení předat loď kapitánovi, byl dokonce naštvaný. 🙂 Byla jsem překvapená, jak přirozeně mu to šlo. Jel jen pomaličku, ale poslouchal příkazy, držel směr, objel menší loďku, trefil se pod most… 😀 No jsem pyšná máma, co vám budu povídat.

Praha z lodi se mi moc líbí, je to zase jiný pohled na známá místa. Jeli jsme podél cyklostezky, pod železničním mostem v Braníku, pod Barrandovským mostem, okolo Žlutých lázní až pod Vyšehrad. Pak jsme se museli otočit a pospíchat zpátky, ale i tak jsme na lodi strávili téměř dvě hodiny a bylo to perfektní.
Super zážitek pro dospělé i děti a skvěle nám vyšlo počasí. Pak jsme šli ještě na skákací hrady u Portu a odpoledne jsme zakončili u nás na terase kafíčkem a děti zase drandily na odrážedlech. Dám vám sem pár fotek.

Napište mi, co vy a lodě, voda, jestli se rádi plavíte a kde. Mně se dnes otevřel úplně nový svět :-).

Mějte se hezky a díky, že si sem chodíte číst.

Ahoj, Pavla 😉

Babička

Dobré ráno!

Moje babička oslaví v tomto týdnu narozeniny. Bude jí úctyhodných 88 let. Na dortu by proto klidně mohla mít dva sněhuláky 🙂.

V posledních letech se s ní vídám zhruba jednou měsíčně. Pokaždé, když přijedeme na jih, ji jdeme s dětmi i manželem navštívit a vždy je to setkání příjemné. Babička je totiž pořád v obraze, ví, co se v rodině i ve společnosti děje, je vitální a vede se jí dobře. Je to silná žena, která toho má hodně za sebou, ale brala život prostě takový, jaký byl. Nikdy jsem ji neslyšela, že by si stěžovala nebo že by se litovala. Dostala jsem od ní rady, kterými se mohu řídit doteď a které beze zbytku platí.

Hodně se mi v poslední době vybavují moje vzpomínky na dětství a právě na babičku. Vlastně celý můj život je babička v důchodu. Moje první vzpomínka je někdy na dobu, kdy mi byly přibližně 4 roky a babi mě vezla na kole na nosiči do školky. Vždy mi nosič obalila ručníkem, aby mě netlačil 🙂. Taky si přibližně ze stejné doby pamatuji, jak jsem si brala takové malé pětiprsté hrabičky a pomáhala jsem jí okopávat záhony na zahradě a před domem. Vždy se mi líbilo, jak rychle uměla vyplít trávu. Já se s tím babrala docela nemotorně. Její, dle mého, nejbližší kamarádka byla sousedka paní Kosová. Pamatuji si ji jako velkou hodnou paní s brýlemi a velkým nosem. Já mám stejné příjmení. Docela jsme se tomu s babičkou zasmály, když jsem jí říkala, že se budu vdávat a že se budu jmenovat stejně.

Z dětství si vybavuji i několikery prázdniny, které jsem u ní a dědy trávila. Ona to pro mě nebyla dlouhá cesta – stačilo přejít naši zahradu, babička s dědou bydleli hned naproti. Ale když byli naši v práci, tak jsem byla u nich. Na léto přijely sestřenice z Prahy a byl nás plný dům. Babička jezdila každý den na kole do obchodu, děda byl pořád v dílně, v deset se volalo: „Dědo, kafe!“ a on přišel na kafíčko. Kafíčko byl jejich rituál. A taky karty. Od doby, kdy jsem začala pít kafe, jsem jej pila s babičkou moc ráda. Děda si dával do zeleného skleněného hrnku asi pět kostek cukru, babička měla jen malé kafe do porcelánového šálku. Ke kafi byly vždy sladkosti – ať už buchty nebo Esíčka, Koka nebo Florentky. Nebo taky děda rád Tatranky 🙂. Byl hrozně na sladké! Proto babička pořád pekla. Měli s dědou tři děti, tak se pořád vařilo a peklo. Vždy v pátek byl sladký oběd. Milovala jsem fazolovou polévku a pak béleše (pro nemoraváky – vdolky) s jahodovou pěnou nebo s povidly nebo s marmeládou.

U babičky se vůbec výborně jedlo. Každé jídlo vonělo, skvěle chutnalo, kořenilo se tradičními surovinami, ne moderními dochucovadly. Doteď se snažím vařit bez kořenících směsí, po kterých jídlo chutná většinou dost podobně. V polévkách jsem milovala obrovské kusy zeleniny. No vařím to podobně, dětem zeleninu taky mačkám vidličkou, když na to dojde 🙂. A bramborový salát byl se salámem. Na ten jsem chodila jen tak jako na svačinku. Vůbec mi nepřišel přílohový, i když ho jako přílohu jedli. No a chlebíčky dělala babi výborné. Měla sýrovou pomazánku, ve které mi teda nejela cibule, ale dalo se to skousnout, protože jsem měla moc ráda nahoře nastrouhané vajíčko na chlebíčcích. Byly jak zasněžené. Když už jsme u jídla – taky si pamatuju, jak babi krmila na podzim husy. Dávala jim máčenou kukuřici, pak si sedla na zápraží, husu mezi nohy, jednou rukou otevřela zobák a druhou udělala nějaký hmat a nacpala celou hrst namočené kukuřice až do hrdla. Pak huse sousto posunula tím, že jí přejela po krku, pěkně až do žaludku. Ekologové prominou, tohle byla realita. No a pak byly husí játra a sádlo… 🙂Taky jsem u nich zažila jednu zabíjačku, ale víc si vybavuji zabíjačky u druhé babičky z mamčiny strany.

U babičky doma jsem chodila obdivovat jejich ložnici, pokoj, kam se běžně nechodilo. Měla samozřejmě nadýchané péřové polštáře a duchny a vždy už bylo ustláno, když jsem jako malá přišla. Samozřejmě jsem po nich skákala, jako všechny děti 🙂. Naproti postele bylo trojdílné zrcadlo s nízkou komodou a tam měla babička svoje kosmetické propriety. Do dneška si pamatuju hnědý Impuls, kulatý kartáč na vlasy, malé zrcátko a pinzetu, tónovací krém s růžičkou (ano, byl to Lancome – dárek ze zahraničí) a nikdy tam nechyběla zastřená červená nebo vínová rtěnka. Babička bez rtěnky neopouštěla dům. I když jela ráno do obchodu nebo se mnou do školky, vždy měla červenou pusu. Když k nám přišla na narozeniny, nikdy nebyla v zástěře, ale byla hezky oblečená s bílou halenkou a červenou pusou. A taky má vždy látkový kapesník v ruce, když je na návštěvě. Nosila takové velké zlaté prsteny. Vždy jeden nebo dva. Teď by se řeklo cocktail ring. V mých očích to byla dáma, líbila se mi ta proměna z normální babičky, která obstará celou domácnost v zástěře, do upravené elegantní paní.

Dostala jsem od ní kabelku, kterou jí daly kolegyně k odchodu do důchodu, měla by být přibližně tak stará jako já. Je to malá pevná černá kabelka se sametovými uchy, pošitá českými skleněnými korálky. Měla jsem ji nejednou na plese.

Při psaní článku se mi samozřejmě vybavuje téměř nepřetržitý tok vzpomínek na moje dětství a nejen na babičku a dědu, ale i na ostatní členy rodiny a kamarádky, se kterými jsem si hodně užila. Bylo to krásné, vůbec na jihu mi přijde všechno takové hezčí a klidnější. Ale o tom třeba zas někdy jindy. 😉

Babičce popřeju tento týden k narozeninám zatím aspoň po telefonu a později s celou rodinou osobně.

Mějte se krásně a najděte si taky chvilku na vaše hezké vzpomínky, zahřejí vás u srdce.  😉

Pa, Pavla

 

Burberry, GAP, inspirace, Podzim, scarves, Tory Burch, Zara, šály

Ahoj všichni!

Náš říjen poznamenaly zuby. Rostoucí zuby pana Starosty. Hned po návratu z dovolené to vypadalo, že mají oba kluci rýmu a Starostovi se z toho vyklubaly zuby. Dvě spodní dvojky. jenže rostly zároveň i všechny čtyři špičáky a ty ještě venku nejsou… Tak čekám na další kolo. Ono to není moc jednoduché, protože Starosta mívá teploty. Teď, když mu rostlo 6 zubů najednou, tak měl přes 39st.

Na začátku října jsme byli shodou okolností objednaní na prevenci k zubařce, tak jen kroutila hlavou, kolik toho najednou roste a že se mu nediví, že ho to bolí a má horečky. Soucítím s ním, ještě si živě pamatuji, jak mi rostly osmičky, které neměly místo. Tvář mi napuchla tak, že jsem se nemohla podívat dolů. Junior byl u zubařky statečný. Sám seděl na křesle, otevřel pusu, nechal si prohlédnout zuby a spodní si nechal i vyčistit kartáčkem, který byl napojený na koncovku z vrtačky. Koukala jsem jak blázen. Doktorka mu vše vysvětlila, nechala kartáček osahat, pak si sám odplivl. Úplně jako dospělý, nezakňoural, byl skvělý 🙂. Starosta pusinu otevřít nechtěl, ale když se pak rozeřval, tak se mu daly zuby lehce spočítat. Zubařka se ptala, jaké používám pro kluky pasty – dětský Elmex nám schválila a bylinkové máme u Starosty vyměnit za ten dětský Elmex s fluorem. Tak budou mít jednu pastu. Kartáčky mají mít rovné, měkké, se zaoblenými štětinkami. Což mi připomíná – dřív měli Curaprox, pak TePe a teď jsem v Tescu objevila klasický českýSpokar, který má kartáčky pro děti do 6 let – více než 3 tisíce štětinek, zaoblených a rovně střižených – kartáček za dvacku… #podporujmečeskéznačky 😉.

Kromě toho Juniorovi zase začala angličtina a tenis. Plavání teď přes zimu budu řešit mimo dětské kurzy, protože jsem vždy něco zaplatila a hodiny postupně propadly kvůli nachlazení. Angličtinu tu máme u sousedů v pokojíčku. Našla jsem skvělou učitelku, která k nám dochází na výuku. Se sousedkou jsme nadšené, že nemusíme děti nikam vozit. Už jsme si rezervovaly výuku mladších sourozenců. Materiálu tu máme dost 🙂. Na tenisu se Juniorovi líbí – postavili jim teď nafukovací haly, tak čučel, kde budou hrát a pokaždé se moc těší. Nevím, jak se to stalo, ale já jsem v říjnu vůbec nehrála. Pořád bylo nějaké zařizování a nebo rýmičky. Ve školce byl Junior tak polovinu času, protože různě kašlal nebo smrkal a nechala jsem ho vždy pár dní doma, aby se mu to nerozjelo do většího nachlazení nebo nemoci. Zatím ťukám na dřevo, že od zářijové angíny nic většího neměl.

No a kromě domácích povinností – kde jsme byli? Třeba v Alcronu na brunchi s kamarády a jejich dětmi a celý oběd se protáhl až do tmy. Byla to moc povedená akce 🙂. Pak bylo pár návštěv, narozenin, Cafe Savoy s mojí kamarádkou ze školky, zážitkové pivo s Martinou, Designblok se sousedkou a na konci října jsme konečně jeli na jih a poprvé jsme spali ve vinohradu. Byla jsem z toho nadšená, to mlhavé ráno, vykukující sluníčko, nádhernou krajinu a vinohrady nikdy nezapomenu. Taky jsem byla na muzikálu Mamma Mia!, který byl sice přezpívaný česky, ale Alena Antalová byla neskutečná a úplně jako Meryl Streep.

Fotky jste mohli vidět na Instagramu. Pár dalších dám do galerie.

Co vy v říjnu? Mějte krásný den!

P.