Naše sportovní prázdniny

Jaké jsou naše prázdniny? So far so good je první, co mě hned napadne, aneb zatím dobrý.

Dovolenkovat jsme začali už v polovině června, kdy jsme Juniorovi zkrátili školní rok a odjeli jsme do Řecka na dovolenou (pár dojmů bylo tady). Pak jsme byli  týden doma, přijela babička a děda, tak měli kluci o zábavu postaráno. My jsme naopak s manželem odjeli směr Karlovy Vary, abychom byli jako každý rok chvilku spolu a s našimi golfovými přáteli. Teď má Junior tenisový příměstský tábor. Starostu mám doma a spustila se mu z toho chladnějšího minulého týdne rýma. Včera už jsme jeli k doktorce, protože se ho to furt nepustilo a potřebuje už léky na předpis, aby se to nezvrtlo v zánět dutin nebo krku. Jinak ale ťukám na dřevo, zbytek rodiny v pohodě.

Juniorovi jsme hned na začátku prázdnin pořídili nové kolo! Má už větší kolo s přehazovačkou. Na tom minulém vypadal jak vosa na bonbonu a hodně se při šlapání nadřel. Teď se ale musel naučit brzdit brzdami na řídítkách a hlavně přehazovat. První cesta byla psychicky náročná… Nejdřív se bál jet z kopce, protože nebyl zvyklý na brzdy. A od nás je všechno z kopce, když bydlíme na kopci, že… Takže řev už v garáži, pak v každé strmé ulici. Jeli jsme jen na projížďku do rokle a nakonec se naučil všechno. Pak jsme jeli po cyklostezce podél Vltavy pod dálničním mostem přes Vltavu, Berounku až do Radotína a na zbraslavské golfové hřiště a zpátky. Konečně jsme s manželem měli pocit, že šlapeme do pedálů, najeli jsme ten den necelých 16 km. A Juniora to baví. Mám velkou radost, že ho baví kolo i tenis a že se letos naučil i základy lyžování. Pořád mě taky přemlouvá na fotbal a mluví i o bruslích. Tak už mám vybraný klub, kam se půjdeme podívat a kam by mohl chodit na fotbalové „tréninky“. Musím ho ale do té doby trochu vykrmit. Jak se teď vytáhl, tak vypadá hodně křehce, že by ho jedna rána míčem mohla zlomit.

O Starostově sportování snad ani nemá cenu psát. Jezdí si furt po terase nebo v našem areálu na motorce, snažím se ho dávat i na nový FirstBIKE, ale sám si ho zatím nebere. Pořád si je jistější na motorce a dělá s ní blbiny – naráží do plotu, do bráchy, skáče s ní…
Já jsem se taky víc zapojila do sportování – kromě vyjížděk na kole jsem byla dokonce jednou běhat 😀 – to berte jako vtip. Když skončily kurzy s Ivou, tak se snažím cvičit doma podle cviků, které si pamatuji. Dělám jak cviky na břicho a CORE, tak i posilovací cviky na nohy a ruce. Podle počtu opakování je to někdy makačka a někdy odpočinek.
Manžel byl párkrát běhat se sousedy, založili si tu běžeckou skupinu, párkrát si mákl na kole, jak vozí Starostu na sedačce. Větší sportování nás čeká v srpnu, kdy pojedeme na dovolenou na Lipno, tam se teprve prověří naše cyklo-fyzička :-D. A nebo taky ne, hospůdek bude všude plno a možná budeme dělat hodně zastávek J.

Jinak jsem chtěla do ZOO, ale počasí nám to vysvětlilo. Tak jsme byli s klukama jednou v centru ukázat babičce a dědovi Staromák bez stromečku 😀 a jednou v aquaparku. Od loňska, kdy máme na terase bazén, tak koupaliště moc neřeším. Kluci naštěstí taky ne. Ještě si živě pamatuju, jak Juniorovi ukradli malé Crocsy v průhonickém aquaparku.

A kromě aktivit venku – Starosta má nový pokojík. Rozebrali jsme dětskou postýlku i přebalovací pult, prodali dětskou židličku a chlapeček nám už spinká na velké posteli a od pádu ho chrání mantinel. První noc nás volal někdy ve 2 ráno a od té doby spal s námi. Druhou noc přišel až v 6 v domnění, že bude vstávat, ale zalezl si ke mně pod peřinu a spal do devíti. Od třetí noci spí až do rána bez volání nebo přecházení. Snad to vydrží (klepu na dřevo). Vedle postele má chůvičku a my v ložnici máme vysílačku, tak kdyby brečel, uslyšíme ho. Jinak má ale rád zatemněno, zavřené dveře a klid. Oproti tomu Junior potřebuje dveře otevřené, aby viděl světlo, když usíná a aby nás slyšel, že jsme doma.

Na prázdniny mám ještě plán – „odplenkovat“ Starostu… tak mi držte palce, zatím umí říct celou větou: „Maminko, není hovínko“ jenže až po akci… o tom zase později  v jiném článku :-D.

Mějte se krásně, užívejte léto a díky, že si sem chodíte číst ;-).

Ahoj, Pavla

Lodí po Vltavě

Ahoj!

Měli jsme moc krásnou neděli, tak vám o ní napíšu. Odpoledne nás vzali kamarádi na loď a vyrazili jsme na projížďku po Vltavě. Moc jsem se těšila, protože plavba lodí pro nás není běžná záležitost. Naposled jsme byli vloni s manželem na šlapadle, jestli to můžu počítat mezi plavby po Vltavě a předtím jsme jeli snad třikrát nějakým parníkem.
Nejdřív vyrazili chlapi do přístavu pro loď, nachystat ji na plavbu a přijeli pro nás do Modřan. My jsme s kamarádkou sbalily děti a všechny letní i bezpečnostní propriety a ke klukům jsme se přidaly na mole u Port 62.
Malý Starosta se nejdřív bál a dobrých pět minut pořád opakoval „autem, autem“ – abychom jeli autem pryč. Pak se uklidnil a už byl v pohodě. Nakonec si chtěl i sednout na kapitánovo místo.
Junior na tom byl opačně – od začátku se cpal k volantu a když měl v centru nebo při kotvení předat loď kapitánovi, byl dokonce naštvaný. 🙂 Byla jsem překvapená, jak přirozeně mu to šlo. Jel jen pomaličku, ale poslouchal příkazy, držel směr, objel menší loďku, trefil se pod most… 😀 No jsem pyšná máma, co vám budu povídat.

Praha z lodi se mi moc líbí, je to zase jiný pohled na známá místa. Jeli jsme podél cyklostezky, pod železničním mostem v Braníku, pod Barrandovským mostem, okolo Žlutých lázní až pod Vyšehrad. Pak jsme se museli otočit a pospíchat zpátky, ale i tak jsme na lodi strávili téměř dvě hodiny a bylo to perfektní.
Super zážitek pro dospělé i děti a skvěle nám vyšlo počasí. Pak jsme šli ještě na skákací hrady u Portu a odpoledne jsme zakončili u nás na terase kafíčkem a děti zase drandily na odrážedlech. Dám vám sem pár fotek.

Napište mi, co vy a lodě, voda, jestli se rádi plavíte a kde. Mně se dnes otevřel úplně nový svět :-).

Mějte se hezky a díky, že si sem chodíte číst.

Ahoj, Pavla 😉

Babička

Dobré ráno!

Moje babička oslaví v tomto týdnu narozeniny. Bude jí úctyhodných 88 let. Na dortu by proto klidně mohla mít dva sněhuláky 🙂.

V posledních letech se s ní vídám zhruba jednou měsíčně. Pokaždé, když přijedeme na jih, ji jdeme s dětmi i manželem navštívit a vždy je to setkání příjemné. Babička je totiž pořád v obraze, ví, co se v rodině i ve společnosti děje, je vitální a vede se jí dobře. Je to silná žena, která toho má hodně za sebou, ale brala život prostě takový, jaký byl. Nikdy jsem ji neslyšela, že by si stěžovala nebo že by se litovala. Dostala jsem od ní rady, kterými se mohu řídit doteď a které beze zbytku platí.

Hodně se mi v poslední době vybavují moje vzpomínky na dětství a právě na babičku. Vlastně celý můj život je babička v důchodu. Moje první vzpomínka je někdy na dobu, kdy mi byly přibližně 4 roky a babi mě vezla na kole na nosiči do školky. Vždy mi nosič obalila ručníkem, aby mě netlačil 🙂. Taky si přibližně ze stejné doby pamatuji, jak jsem si brala takové malé pětiprsté hrabičky a pomáhala jsem jí okopávat záhony na zahradě a před domem. Vždy se mi líbilo, jak rychle uměla vyplít trávu. Já se s tím babrala docela nemotorně. Její, dle mého, nejbližší kamarádka byla sousedka paní Kosová. Pamatuji si ji jako velkou hodnou paní s brýlemi a velkým nosem. Já mám stejné příjmení. Docela jsme se tomu s babičkou zasmály, když jsem jí říkala, že se budu vdávat a že se budu jmenovat stejně.

Z dětství si vybavuji i několikery prázdniny, které jsem u ní a dědy trávila. Ona to pro mě nebyla dlouhá cesta – stačilo přejít naši zahradu, babička s dědou bydleli hned naproti. Ale když byli naši v práci, tak jsem byla u nich. Na léto přijely sestřenice z Prahy a byl nás plný dům. Babička jezdila každý den na kole do obchodu, děda byl pořád v dílně, v deset se volalo: „Dědo, kafe!“ a on přišel na kafíčko. Kafíčko byl jejich rituál. A taky karty. Od doby, kdy jsem začala pít kafe, jsem jej pila s babičkou moc ráda. Děda si dával do zeleného skleněného hrnku asi pět kostek cukru, babička měla jen malé kafe do porcelánového šálku. Ke kafi byly vždy sladkosti – ať už buchty nebo Esíčka, Koka nebo Florentky. Nebo taky děda rád Tatranky 🙂. Byl hrozně na sladké! Proto babička pořád pekla. Měli s dědou tři děti, tak se pořád vařilo a peklo. Vždy v pátek byl sladký oběd. Milovala jsem fazolovou polévku a pak béleše (pro nemoraváky – vdolky) s jahodovou pěnou nebo s povidly nebo s marmeládou.

U babičky se vůbec výborně jedlo. Každé jídlo vonělo, skvěle chutnalo, kořenilo se tradičními surovinami, ne moderními dochucovadly. Doteď se snažím vařit bez kořenících směsí, po kterých jídlo chutná většinou dost podobně. V polévkách jsem milovala obrovské kusy zeleniny. No vařím to podobně, dětem zeleninu taky mačkám vidličkou, když na to dojde 🙂. A bramborový salát byl se salámem. Na ten jsem chodila jen tak jako na svačinku. Vůbec mi nepřišel přílohový, i když ho jako přílohu jedli. No a chlebíčky dělala babi výborné. Měla sýrovou pomazánku, ve které mi teda nejela cibule, ale dalo se to skousnout, protože jsem měla moc ráda nahoře nastrouhané vajíčko na chlebíčcích. Byly jak zasněžené. Když už jsme u jídla – taky si pamatuju, jak babi krmila na podzim husy. Dávala jim máčenou kukuřici, pak si sedla na zápraží, husu mezi nohy, jednou rukou otevřela zobák a druhou udělala nějaký hmat a nacpala celou hrst namočené kukuřice až do hrdla. Pak huse sousto posunula tím, že jí přejela po krku, pěkně až do žaludku. Ekologové prominou, tohle byla realita. No a pak byly husí játra a sádlo… 🙂Taky jsem u nich zažila jednu zabíjačku, ale víc si vybavuji zabíjačky u druhé babičky z mamčiny strany.

U babičky doma jsem chodila obdivovat jejich ložnici, pokoj, kam se běžně nechodilo. Měla samozřejmě nadýchané péřové polštáře a duchny a vždy už bylo ustláno, když jsem jako malá přišla. Samozřejmě jsem po nich skákala, jako všechny děti 🙂. Naproti postele bylo trojdílné zrcadlo s nízkou komodou a tam měla babička svoje kosmetické propriety. Do dneška si pamatuju hnědý Impuls, kulatý kartáč na vlasy, malé zrcátko a pinzetu, tónovací krém s růžičkou (ano, byl to Lancome – dárek ze zahraničí) a nikdy tam nechyběla zastřená červená nebo vínová rtěnka. Babička bez rtěnky neopouštěla dům. I když jela ráno do obchodu nebo se mnou do školky, vždy měla červenou pusu. Když k nám přišla na narozeniny, nikdy nebyla v zástěře, ale byla hezky oblečená s bílou halenkou a červenou pusou. A taky má vždy látkový kapesník v ruce, když je na návštěvě. Nosila takové velké zlaté prsteny. Vždy jeden nebo dva. Teď by se řeklo cocktail ring. V mých očích to byla dáma, líbila se mi ta proměna z normální babičky, která obstará celou domácnost v zástěře, do upravené elegantní paní.

Dostala jsem od ní kabelku, kterou jí daly kolegyně k odchodu do důchodu, měla by být přibližně tak stará jako já. Je to malá pevná černá kabelka se sametovými uchy, pošitá českými skleněnými korálky. Měla jsem ji nejednou na plese.

Při psaní článku se mi samozřejmě vybavuje téměř nepřetržitý tok vzpomínek na moje dětství a nejen na babičku a dědu, ale i na ostatní členy rodiny a kamarádky, se kterými jsem si hodně užila. Bylo to krásné, vůbec na jihu mi přijde všechno takové hezčí a klidnější. Ale o tom třeba zas někdy jindy. 😉

Babičce popřeju tento týden k narozeninám zatím aspoň po telefonu a později s celou rodinou osobně.

Mějte se krásně a najděte si taky chvilku na vaše hezké vzpomínky, zahřejí vás u srdce.  😉

Pa, Pavla

 

Burberry, GAP, inspirace, Podzim, scarves, Tory Burch, Zara, šály

Ahoj všichni!

Náš říjen poznamenaly zuby. Rostoucí zuby pana Starosty. Hned po návratu z dovolené to vypadalo, že mají oba kluci rýmu a Starostovi se z toho vyklubaly zuby. Dvě spodní dvojky. jenže rostly zároveň i všechny čtyři špičáky a ty ještě venku nejsou… Tak čekám na další kolo. Ono to není moc jednoduché, protože Starosta mívá teploty. Teď, když mu rostlo 6 zubů najednou, tak měl přes 39st.

Na začátku října jsme byli shodou okolností objednaní na prevenci k zubařce, tak jen kroutila hlavou, kolik toho najednou roste a že se mu nediví, že ho to bolí a má horečky. Soucítím s ním, ještě si živě pamatuji, jak mi rostly osmičky, které neměly místo. Tvář mi napuchla tak, že jsem se nemohla podívat dolů. Junior byl u zubařky statečný. Sám seděl na křesle, otevřel pusu, nechal si prohlédnout zuby a spodní si nechal i vyčistit kartáčkem, který byl napojený na koncovku z vrtačky. Koukala jsem jak blázen. Doktorka mu vše vysvětlila, nechala kartáček osahat, pak si sám odplivl. Úplně jako dospělý, nezakňoural, byl skvělý 🙂. Starosta pusinu otevřít nechtěl, ale když se pak rozeřval, tak se mu daly zuby lehce spočítat. Zubařka se ptala, jaké používám pro kluky pasty – dětský Elmex nám schválila a bylinkové máme u Starosty vyměnit za ten dětský Elmex s fluorem. Tak budou mít jednu pastu. Kartáčky mají mít rovné, měkké, se zaoblenými štětinkami. Což mi připomíná – dřív měli Curaprox, pak TePe a teď jsem v Tescu objevila klasický českýSpokar, který má kartáčky pro děti do 6 let – více než 3 tisíce štětinek, zaoblených a rovně střižených – kartáček za dvacku… #podporujmečeskéznačky 😉.

Kromě toho Juniorovi zase začala angličtina a tenis. Plavání teď přes zimu budu řešit mimo dětské kurzy, protože jsem vždy něco zaplatila a hodiny postupně propadly kvůli nachlazení. Angličtinu tu máme u sousedů v pokojíčku. Našla jsem skvělou učitelku, která k nám dochází na výuku. Se sousedkou jsme nadšené, že nemusíme děti nikam vozit. Už jsme si rezervovaly výuku mladších sourozenců. Materiálu tu máme dost 🙂. Na tenisu se Juniorovi líbí – postavili jim teď nafukovací haly, tak čučel, kde budou hrát a pokaždé se moc těší. Nevím, jak se to stalo, ale já jsem v říjnu vůbec nehrála. Pořád bylo nějaké zařizování a nebo rýmičky. Ve školce byl Junior tak polovinu času, protože různě kašlal nebo smrkal a nechala jsem ho vždy pár dní doma, aby se mu to nerozjelo do většího nachlazení nebo nemoci. Zatím ťukám na dřevo, že od zářijové angíny nic většího neměl.

No a kromě domácích povinností – kde jsme byli? Třeba v Alcronu na brunchi s kamarády a jejich dětmi a celý oběd se protáhl až do tmy. Byla to moc povedená akce 🙂. Pak bylo pár návštěv, narozenin, Cafe Savoy s mojí kamarádkou ze školky, zážitkové pivo s Martinou, Designblok se sousedkou a na konci října jsme konečně jeli na jih a poprvé jsme spali ve vinohradu. Byla jsem z toho nadšená, to mlhavé ráno, vykukující sluníčko, nádhernou krajinu a vinohrady nikdy nezapomenu. Taky jsem byla na muzikálu Mamma Mia!, který byl sice přezpívaný česky, ale Alena Antalová byla neskutečná a úplně jako Meryl Streep.

Fotky jste mohli vidět na Instagramu. Pár dalších dám do galerie.

Co vy v říjnu? Mějte krásný den!

P.

Český Krumlov

Dobré ráno!

O víkendu jsme byli na jihu – v sobotu v Českém Krumlově kouknout na svatbu kamarádky a na procházce po městě a v neděli jsme jeli na milou návštěvu do Českých Budějovic. Počasí bylo bohužel v sobotu horší, tak jsme přijížděli spolu s padajícími sněhovými vločkami, procházeli jsme se v zimním šedém dni, kdy už k večeru byla docela zima. V neděli při návratu do Prahy nám svítilo sluníčko a teplota vylezla k deseti stupňům. Snad při dalších výletech bude lepší počasí 🙂

Tady je pár obrázků z Českého Krumlova.

Mějte krásný den!

P.