Gina Ford – Contented Little Baby Book aneb jak mít klidné a spokojené dítě

Podobné knihy o režimu malých dětí nebo o výchově jsem tentokrát číst nechtěla. K této jedné mě ale přesvědčil živý důkaz – dcera mojí kamarádky, které je 7 měsíců, rostou jí zoubky a přesto spí od 19 do 7 bez přerušení. A když se probudí, tak je klidná, brouká si, hraje s dečkou a čeká, až se probudí maminka. Tohle bych taky chtěla. A jak na to? Podívejte se na menší shrnutí prvních pár kapitol knihy.

Přípravy před porodem

Abyste se po porodu mohla věnovat dítěti, udělejte co nejvíce věcí na šestinedělí před narozením miminka – doplňte zásoby oblečení, plínek, kosmetiky a zdravotních pomůcek. Pokud na vás leží starost o domácnost, tak si udělejte zásoby všeho – od toaletních potřeb až po trvanlivé jídlo, hotová jídla do mrazáku či pochutiny jako pohoštění pro návštěvy včetně alkoholu na oslavu.
Věci pro miminko by měly být připraveny k použití – obleční vypráno a vyžehleno, postýlka smontovaná a povlečená, přikrytá třeba dekou, aby se na ni neprášilo, elektrické chůvičky a monitory vyzkoušené, vyměněné baterky.
Máte doma starost i o dárky pro celou rodinu? Vyplatí se mít rozmyšlené a ideálně i nakoupené dárky na další události cca 2 měsíce po porodu. Pokud budou v té době Vánoce, pořešte všechny podstatné dárky. Jen malá perlička, která ušetří spoustu času – vyplatí se miminku kupovat vše v barvách, které se spolu mohou prát – budete tak mít jen jednu dávku pračky miminkovských věcí. No a pak sušička – pomocník k nezaplacení. Odpadne tak žehlení desítek miniaturních věcí, na které nejde žehlička ani položit.

Proč se vyplatí mít režim

„My routines make sure the hard work (looking after baby) is limited to as short a period as possible.“
Kdyby to takhle ideálně fungovalo, jsem šťastná! U Juniora žádný režim nebyl. Nikdy se nám jej nepodařilo udělat z různých důvodů – nejdřív jsem nechtěla, pak jsme vlastně neměli třeba dva týdny v kuse v jednom prostředí, aby se režim stačil zajet. Rozhodí to každá delší návštěva, výlet, noci strávené mimo domov. Nebyli jsme o tom s manželem přesvědčeni natolik, abychom upravili svůj denní režim. Teď bych ovšem miminku chtěla udělat nějaký uspávací rituál, aby vědělo, že se má uklidnit a bude noční spánek.
Pro zavedení režimu je podle Giny dobré, když to chtějí oba rodiče – logicky se v tom podporují. Když jeden partner režim bojkotuje, nikdy se to nepovede a jen bude napětí v rodině. To ovšem platí u jakéhokoliv přístupu k dětem. Gina také doporučuje v prvních týdnech omezit návštěvy na hodiny, kdy je miminko vzhůru, aby vždy od začátku mohlo spát ve svojí postýlce, svém zatemněném pokoji a rozhodně aby mělo před nočním spánkem svoje koupací a krmící rituály ve stejný čas. Doporučuje, aby dítě spalo ve svém pokojíčku od začátku, aby se zde odehrával i denní spánek a také krmení bez rušení. Tím by si mimi mělo zvyknout na svůj prostor, kde se uklidní a kde se bude cítit bezpečně, i když se v noci probudí.

Krmení

Podle Giny je důležité, aby dítě jedlo při plné bdělosti a tím bychom měli dosáhnout jeho plného nasycení. Když totiž u jídla po pěti minutách usne, nenají se pořádně a pak se třeba za hodinu znovu vzbudí hlady nebo žízní a dožaduje se oprávněně dalšího krmení. Miminko probereme třeba tím, že jej rozbalíme z plenky a necháme chvilku provětrat nebo si s ním budeme hrát (když jde o denní krmení). Hlavní přísun potravy by se měl odehrát mezi sedmou hodinou ranní a desátou večer. Pak by dítě mělo mít delší interval spánku až do sedmi ráno.

Spánek

Jak píše Gina – kvalita spánku záleží na tom, co se děje přes den. To platí v jakémkoliv věku 🙂.
U malých miminek jde o dostatek jídla přes den, dostatek aktivit v bdělém stavu, večerní činnosti každý den stejné, spaní na stejném místě ve tmě a klidu. Pro noční krmení doporučuje rozsvítit pouze noční lampičku, přebalit bez mluvení a škádlení a po nakrmení uložit do postýlky bez nějakých podpůrných aktivit. Dítě by si tak mohlo zvyknout například na usínání při houpání, zpívání a jiných činnostech. Když se dítě probudí, neměli bychom přibíhat hned na první zakňourání a okamžitě nabízet jídlo. Zvyklo by si na to a pak by to vyžadovalo u každého probuzení. (Toto mohu jen potvrdit, podařilo se nám tento zvyk vypěstovat u Juniora a trvalo to 2,5 roku, kdy se budil s křikem a volal nás okamžitě k sobě.. docela únavné). Dítě by se mělo chvilku nechat, jestli samo třeba ještě nezaspí. Pokud ne, tak po pár minutách k němu přijdeme.

Když chceme dítě probudit na krmení, aby třeba přes den nespalo dlouho, tak by se mělo probudit přirozeně – roztáhneme v pokoji závěsy, případně rozsvítíme světlo a dítě se do pár minut probere. Zkoušíme to s Juniorem při jeho odopoledním spánku a opravdu to funguje – když mu pustím světlo do pokoje, přijde sám za chvíli a je v pohodě, nebrečí, že jsem ho probudila z hlubokého spánku.

Zavinování dítěte je podle Giny (i podle rozšířených knih od Karpa) vhodné na potlačení Moroova reflexu, který je nejsilnější během šestinedělí a do 6 měsíců věku slábne až vymizí. Děti se díky tomuto reflexu budí ze spaní, rozhazují při něm ručičkami, mají prý pocit, že padají a lekají se. Juniora jsem nezavinovala, protože se mi pokaždé vykroutil. Teď bych ráda zkusila zavinovat, jestli to celonočnímu spánku pomůže, tak to bude jen dobře.

Aby dítě dobře v noci spalo, měla by se podle Giny většina jídla odehrát od 7 ráno do 10 večer a mělo by mít přes den maximálně 4h spánku. Od 19h do 7h ráno by měla všechna krmení probíhat v klidu a bez stimulace, abychom dítěti pomohli odlišit den a noc.

Sestavení režimu

Dobré spánkové návyky nastolíme dle Giny pomocí následujících pravidel:
– pokusit se udržet dítě v bdělém stavu po denním krmení,
– nenechat přes den dítě dlouho spát, budit je v případě nutnosti,
– každý večer by se měly opakovat stejné činnosti v klidu a bez vyrušování,
– nenechat dítě přetáhnout únavu (večerní koupání, přebalení a kojení zvládnout do 1h),
– po koupání už dítě nepobízet ke hrám,
– neuspávat na rukou, ale položit do postýlky, když ještě není v hlubokém spánku, aby vědělo, že má usnout samo,
– pokud se k uklidňování používá dudlík, před položením do postýlky jej vyndáme,
– když dítě usne u kojení, jemně jej probereme než uložíme do postýlky, aby vědělo, že jde do svého prostředí,
– pro uvědomění si svého prostoru a času odpočinku je dobré mít „mazlíka“, tj. uspávací hračku, kapesníček nebo dečku či polštářek, které si dítě bere pouze na spaní. Ostatní hračky budou denní, tj. probouzející a stimulující.

Gina dále v knize probírá jednotlivé denní/noční režimy, které má rozděleny podle věku či váhy dětí. Níže v galerii najdete tabulky se stručným časovým rozvrhem krmení a spánku. Gina předpokládá od 4-6m věku dítěte zavádění příkrmů a navykání na pevnou stravu, takže ve svých rozvrzích uvádí jen časy krmení mlékem.

Z knihy si pro druhé miminko beru to, že jej budu ze začátku zavinovat (celých 6m asi ne, jen než bude klidněji spát), budu se snažit mít večerní rituál následovaný klidovým režimem (u Juniora jsme tohle taky nedělali, protože zase říkali nekoupat každý den… myslím, že mu pomůže mít pár pevných časových bodů, o které se opře), kojení při plné bdělosti a spaní ve vlastní postýlce v klidu a tmě (další, co jsem nedodržovala)… Časy denních jídel, hraní a spaní budeme muset upravit podle chodu rodiny a Juniorovy školky a vyzvedávání. Myslím ale, že když budu dodržovat alespoň pár zásad, kterým jsem se poprvé vyhýbala, bude zaděláno na lepšího spáče 🙂.

 

Dva roky…

Zase téma o dětech, ale nemůžu si pomoct. Za včerejšek a dnešek jsem zralá na Chocholouška. Nepřeháním, opravdu už psychicky melu z posledního a mám co dělat, abych to tu nezavřela a někam neutekla. Junior zlobí. Ono asi každé dítě zlobí, ale to naše je teda dáreček. Poslední měsíce se to stupňovalo a po narozeninách minulý týden už je to uplně jiný level. Zlobí permanentně, od rána do večera a v noci nechce spát sám. Takže pro mě zlobí i v noci. Pořád ječí. Hraje si s tím jeho Legem, spadne mu komín – ječí. nejde mu nasadit kostka – ječí. Panáček nechce sednout do auta – ječí. Udělá si malou díru na traktor – ječí. Takže ječí permanentně. Do toho včera asi milionkrát: „Mami, deme….“ A říká to pořád, u všeho, i když jsem s ním u toho Lega, tak mě zas tahá po chvilce jinam. Jsem na to alergická, mami deme…

Minulý týden jsme měli dvě návštěvy dětí u nás doma. To byla hrůza. Nechtěl půjčovat hračky, holčičku  bouchal, chlapečka strkal a strašně se rozbrečel, když ho chlapeček pak štípal. Jenže ten náš provokuje jako první. Jsem vytočená a fakt nevím, co s tím. Domlouvat nejde, nakonec po pár pokusech mi stejně vyletí ruka.

Dnes po plavání v herně s šesti dalšími dětmi taky všechny strkal. Všichni jsou mladší a menší. Je to provokatér. Asi bych ho potřebovala dostat do kolektivu starších nebo větších dětí. Aby nebyl takový „king“ a měl vedle sebe autoritu. Učitelka ze školičky i paní na recepci už vědí, že si vždy vybere nejslabší dítě a do toho strká nebo ho bouchá. Rodiče už to vědí taky. Za chvíli se s námi nebude nikdo bavit. To jsem mu taky dnes říkala, že jestli bude děti takhle zlobit, nebude mít kamarády. Ale mám pocit, že je mu to jedno.

Takže já jsem za poslední dny zralá na Chocholouška. Týden v Bohnicích na samotce by mi fakt bodl. Mám pocit, že se to někde zvrtlo a pořád hledám, kde. Jestli to stěhování byla taková změna? Nebo jsem nezvládla ty jeho první panovačné pokusy na začátku léta a teď už pro něj  nejsem autorita? Co bude dál? Babo, raď 🙂. No jen jsem si chtěla takhle postěžovat. Snažím se hledat nějaké informace, co se s dětmi okolo druhého roku děje, ale je to asi hodně individuální. Nevím jestli být na něj měkká a domlouvající nebo tvrdá a trestající. Pokaždé pomůže něco jiného.

Maminy, co vaše děti, když byly dvouleté? Taky takhle zlobily? Nebo to přišlo později? A kdy to konečně přejde? :-))

Diskuse s Juniorem

Ještě regulérně nemluví, na konci léta mu budou dva roky, ale rozumíme si, říká některá slovíčka a z toho odtuším větu, kterou chce říct a co po mně vlastně chce. No a taky už mi začal odmlouvat, prosazovat si svoje a je pěkně tvrdohlavý.

Nedávno jsem u Sedmikrásky na blogu četla zajímavý článek o výchově. Mělo by se jít na děti fikaně, nedávat jim příkazy, ale obelstít je jinou formulací příkazu. Třeba namísto – „běž se oblíkat, půjdeme ven“, by se to mělo obrátit a říct: „Vezmeš si ven tričko nebo mikinu?“ Začala jsem to používat a po měsíci zkoušení mám první výsledky 🙂. Na vylákání Juniora ven to zabírá skvěle. Řeknu mu teda vždy, že jedeme ven autem nebo kočárkem nebo že jdeme na výlet a jestli si vezme boty.. a on kývá hlavou ano a sám jde do předsíně pro boty. Nebo pro mikinu/bundu, cokoliv. Není to teda úplně podle návodu, ale když mu řeknu, ať se obleče, tak vlastně neví proč, hned je tam ten příkaz a na to mi moc nereaguje.

Ale mám jiný problém – jak ho nalákat z venku domů? Co mu mám říct? Vždycky to totiž skončí jekotem – ten je u nás poslední měsíc taky novinka. Nakonec táhnu hračky, koloběžku i Juniora a jen čekám, co mi kde upadne jako první. Nedovedu si představit dát mu na výběr – „vezmeš si hračky nebo koloběžku, jdeme už domů“. Stejně by se vztekal a ječel, že nezůstáváme venku… Někdo nějakou zkušenost nebo radu? Předem díky 🙂.