Když nemůžeš říct nic hezkého…

…raději neříkej nic.

Znáte toto úsloví? Říkali vám ho, když jste byli malí?

Mě to potkalo až v dospělosti. Nejdřív jsem si myslela, že musím svoji pravdu a názory každému říct, pak jsem se začala radši držet hesla: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato.“ Poslední dobou dost přemýšlím o tom, že když člověk nemůže říct druhému nic hezkého, měl by raději mlčet. Nebo ne?

Nebo by měl člověk raději říct milosrdnou lež a pochválit něco za každou cenu? Nebo plácat nicneříkající omáčku? Nebo říct rovnou, že se mi něco nelíbí? A kde je takt a hranice slušnosti?

Jak to máte?

P.