Tak jak u nás?

Tak nevím, kde začít… Jak u nás? Chvíli skvěle a chvíli je to na přesdržku (češtináři prominou).
Znáte ty jarní stavy, jak se strašně těšíte na teplo a jste z toho až nervózní. Letos to bylo výživné, vždy bylo dva dny hezky a pak zase chladný nebo deštivý týden, že by ani psa nevyhnal. Moje nálada se měnila pomalu jak to počasí. Musím teda říct, že kluci se drželi, co se týká nemocí. A když má máma zdravé děti, je všechno relativně super (a sluníčkové a báječné… :-D). Prostě program jede tak, jak je nastavený, vše na sebe navazuje, vše zapadá.
Když jsou kluci zdraví, zvládám práci i zábavu, zvládám se rozdělit mezi děti a manžela, zvládám návštěvy, zvládám plánovat a potkávat se s kamarády.

A pak přijde nějaká nemoc… Nic hrozného, ale když už je konečně teplo, očekáváte, že prostě rýmičky a jiné věci už nebudou. Ne tak nemoc, která si zase vyžádá léčbu antibiotiky. A ještě když se po dobrání a doléčení, které zabere pár týdnů, zase něco chytne a jste tam, kde jste byli. Takový byl náš květen. Samozřejmě, že mám priority nastavené na domov a děti, že když jsou nemocné, tak zruším veškerý svůj program a prostě funguji doma a jsem tu bezvýhradně pro ně. Jenže když už jsme minulý týden řešili, jestli chudák Starosta nechytl v necelých dvou letech neštovice a bude ohrožená dovolená, to už jsem byla na odvezení. Jo, zvládli bysme to, nějakou variantu bychom vymysleli, ale ta představa, že ani tohle nevyjde, ta mě málem položila.
No a v tomto stavu jsem měla nějak fungovat navenek. Nebudu vám tu vyprávět pohádky, prostě mi došla inspirace, šťáva. Nejsem unavená fyzicky (v noci se u nás naštěstí spí), jak psychicky z těch starostí, strachu o zdraví dětí, neustálé měnění a přesouvání, hledání alternativ, dělání kompromisů na úkor mých koníčků a volného času.
Už mi ani ranní kafe nedělá radost. Proto si dělám hned dopoledne druhé, a když ani to nezabere, hned po obědě dávám třetí. A někdy i odpoledne čtvrté. Uf.

No snad to brzy přejde a budu zase ve své kůži. Nevím, jestli mám něco změnit já nebo nějaký impuls přijde zvenčí, ale už by to něco chtělo. Sama se sebou teď nejsem kamarádka a to mě nebaví :-). Já si vlastně nikdy moc nestěžovala. Spíš jsem byla vrba pro druhé, dávala rady, jak ze šlamastiky rychle ven, jak udělat rychlý proces s nepříjemnostmi, a když jsem v tom sama, tak si nedovedu poradit.
Mohla bych aspoň začít běhat, ne? Teda chodit, já nic neuběhnu. Po cvičení je mi vždycky fajn. Tak si dám na tento týden pohybovou terapii a uvidím, co se stane.

Co zabírá vám v období, kdy vám nic nejde a nic vás moc nebaví? Kde pak berete impuls k dalšímu startu? Dejte mi vědět, ráda se přiučím.

Zatím se mějte hezky a kdo dočetl až sem, zaslouží velkou pochvalu a dík ;-).

Ahoj, Pavla

Toni & Guy Michalská, Praha
Moje malé radosti a den, kdy jsem měla vlny

12 komentářů: „Tak jak u nás?

  1. Bohužel mám zkušenost, že šťáva musí přijít sama. Stejně tak, jako sama odešla. Momentálně jsem ve stavu vymačkaných citrusů (jako každoročně před účetními závěrkami mých klientů).

  2. Pavli, drž se! Jak já Ti rozumím. U nás ty neštovice nedávno proběhly. Sešlo se to s mojí angínou, novou kuchyní a autem, které nenastartovalo:-). Na tenise byl všehovšudy 4x, ale zdraví je prostě přednější.

    1. Katy, děkuju. Vy jste si taky užili, všechno takhle naráz. Jo, auto mi taky minulý měsíc nenastartovalo – po 5 letech vybitá baterie. Jednou jsem chtěla jet do školky a auto se ani nehlo :-D. Samé dobré situace. Doufám, že si to vyberem a pak bude zase klid 😉

  3. Souhlasím s Martinou! Ta chut di života a dobra nálada musí přijít sama, akorat dej bacha na to až z toho vyčerpání přestaneš spát-to už je zle a potřeba jednat. Sama jsem ted v podobném stavu, možná i horšim(už nespim) ale u me je ted fakt mega náročné obdobi které bohužel jen tak ne odezní

  4. Ahoj Pavlo,
    tak na mě zabírá právě to běhání :D. To je moje osvědčená terapie :)….A pak taky vědomí, že je na tom spousta lidí hůř než já :). Odlety na dovolenou jsou u nás dramatické snad vždycky. Teď v únoru jsme den před odletem na Floridu jeli se starším na pohotovost s rozseklou bradou a pár dní před tím to byl otřes mozku….Dnes ráno jsem byla s malým na odběrech a paní v čekárně mi při odchodu povídá – “radši se ke mně nepřibližujte, asi mám příušnice…” Uáááá, vystřeli jsem odtamtud rychlostí blesku…..

    Drž se, všechno bude v pohodě!! 🙂

    1. Děkuju, Katy. Vy máte taky dobré historky. A máš pravdu, je na tom spousta lidí hůř, tak si vlastně nemáme na co stěžovat. Mně ty naše dovolené nebo i Vánoce přijdou jak magnet na nemoci. Dva dny před Štědrým dnem dostal malý ATB, před dovolenou na horách měl starší zápal plic, před letní dovolenou řešíme neštovice a možnou infekčnost… Když byl Junior sám, tak to takové nebylo. Jenže to nebyla ani školka. Kdo ví, za co může jejich domácí předávání a za co tahání bacilů od jiných dětí. Teď to rozseknou prázdniny a nabereme síly zase na září 😀

  5. Ahoj, ja myslím, že hodně matek má náročné období, vždyť děti často chytí nemoc ve školce, škole a musí se to nějak zvládnout. Někteří to mají mnohem ale mnohem těžší a vážnější…. Když mají děti rýmu nebo nějaké lehčí infekty tak je to relativně v pohodě…. Mám sama děti tak vím o čem mluvím .
    Určitě aj u Vás to budě v pohodě, mně tento článek přišel úplně divnej ale jinak mam tento blog ráda.
    Elena

  6. Držte se, určitě bude brzo líp. Když byly děti menší, tak taky pravidelně zhruba týden před dovolenou onemocněly. Můžu potvrdit, že běhání opravdu pomáha 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *