Věk je jenom číslo

 

Vypozorovala jsem, že jsou dvě skupiny lidí – jedni, kteří věk řeší a když překročí třeba “magickou” třicítku, tak mají pocit, jako kdyby jim někdo nazul důchodky, a druzí, kteří věk neřeší a užívají si to svoje TADY A TEĎ. Do které skupiny patříte?

Když jsem byla malá, ve věku do deseti let, strašně jsem chtěla, aby mi bylo už 15. Víte proč? Přece abych mohla začít chodit na diskotéky :-D. Pak jsem na ně chodit začala a co – nic! Stejně jsem tam nemohla být tak dlouho jako ti starší, nemohla jsem si dát pivo, prostě děcko venku.
Pak mi bylo přes 18 a mohla jsem zůstat déle a dát si alkohol a co jsem měla? Akorát tak kocovinu. Ba ne, když jsem byla takhle mladá (pro Juniora je to věk nad hrobem :-D), tak jsem ten alkohol spálila ani nevím jak a v neděli jsem mohla vstávat v osm a byla jsem jak rybička.
A zhruba od dvaceti jsem si přestala říkat, že chci, aby mi bylo 25, 30… To už jsem začala brzdit :-D. Občanku jsem měla, plnoletost taky, život před sebou. Jen ty zkušenosti, kdyby tenkrát byly :-D. Ale zase by to nebyla taková sranda, jaká to byla a některé věci by nebyly tak zašmodrchané jako byly.

Zhruba od svých 32 let jsem začala cítit věk jenom jako číslo, vnitřně jsem se zasekla někde na dvaceti letech :-). Myslím tím v té “vysmátosti”. Ostatní samozřejmě plyne dál, člověk získává zkušenosti všeho druhu, utváří si názory na svět i na lidi, dokáže se v sobě lépe vyznat. Tohle se nikde nenaučíte, žádná meditační nebo afirmační knížka vám tohle nepředá, to je prostě život.
Do čtyřicítky mi ještě nějaký rok zbývá, ale víte co? Čím jsem starší, tím víc jsem vysmátá. Ono to lidi štve, co si budem povídat. Ale já si prostě nemůžu pomoct. Z některých věcí si nic nedělám, spoustu věcí už ani nechci řešit nebo se za nimi nebudu honit. Nechci psát, že jsem se stala zastáncem minimalismu a stačí mi jedna kabelka. To zas jako pr, ale beru ty věci prostě jinak.
Asi mě v tomto posunuly děti a starost o ně, ta bezpodmínečná láska a vděčnost – jiný náhled na vztahy a jejich i moje potřeby. Člověk pak nelpí na věcech a nedělá si z nich modly. Pro mě se ty věci dostaly tam, kam patří – do spotřebního zboží. Už si z kabelky nebo šperku nedělám modlu, jsou to prostě věci, co se nosí a opotřebovávají.

Chtěla jsem psát ale o věku. Hodně cítím, jak se vnímání věku posunulo i mezi mými známými. Jako děcko jsem viděla padesátiletého člověka vyloženě jako důchodce. Dnes mám spoustu kamarádů v tomto věku, samozřejmě i mladších a starších a líbí se mi ta energie, jejich životní nadhled, optimismus, větší míra tolerance k chybám druhých s přibývajícím věkem.
Pro sebe jsem si rozdělila lidi na starší a vysmáté a mladé a neklidné. Alespoň jak potkávám lidi, tak většina naštvaných jsou mladší ročníky. Klidně bych si vsadila na to, že většinu pomlouvačných debat nebo komentářů na internetu píšou mladé holky. Lidi starší než já už jsou většinou vysmátí a spokojení s tím, jak si život zařídili.

Takže až mi za dva roky těch 40 bude, doufám, že to bude velká párty, kterou si pořádně užijeme!
S tím číslem jsem smířená a už letos o sobě začínám tvrdit, že mi bude 40, což je ostatně pravda. Jen ještě ne příští rok. Nezapomeňte, že je ve mně malá dvacítka, která se umí vyklubat na porvch :-D.

Jak svůj věk vnímáte vy? Napište mi tady nebo na sítích, moc ráda si to přečtu.

Mějte se krásně!
Pusu, Pavla

 

10 komentářů: „Věk je jenom číslo

  1. Pavlí, my si s nejlepší kamarádkou neříkáme, že stárneme, ale že ZRAJEME! A je to tak 🙂 Zrovna před pár dny jsem myslela na to, že teď-když mám třicítku za sebou, mám poprvé pocit, že sama sebe znám opravdu hodně. dobře. Že jsem to já. Líbí se mi žít tady a teď a užívat si život. Proč bych neměla? Protože jsem “stará”? Nebo proto, že mám první vrásku? Hodně lidí kolem se rádo vrací a říká, jak si přeje zase svých sladkých šestnáct let. No, tak to vůbec nemám. Každé období přináší něco. A jaké si to uděláme, takové to máme. Ať je nám dvacet, třicet, nebo třeba padesát. Díky za super článek. Vlastně o tom, co jsi napsala, přemýšlím v poslední době docela dost. Říkám si, že mi to zrání fakt vůbec nevadí. a číslo na narozeninovém dortu mě ani trochu nestresuje 🙂 Life is beautiful ! 🙂

  2. Bezvadný článek. Já vnímám věk jenom jako číslo a vůbec se nad tím nezalamuji, kolik mě opravdu je. Nějaké vrásky co mi přibydou, neřeším, beru je jako součást života, není to nic nenormálního, budeme je mít všichni. Jediné co pociťuju je, že ten čas strašně rychle utíká. Malým dětem se to vleče, ale starším lidem to nějak rychleji plyne . Nevím čím to je. Jinak si myslím že jsem pozitivně naladěný člověk. Tak hezké podzimní dny

  3. Ahoj Pavli, ja to mam tak nejak podobne, ale o 10 let dale, tz. ze jsem v soucasnosti zaseknuta nekde kolem 30 🙂 je mi fajn, ke dvema velkym detem jsme si v mych 38 poridili treti a tim zastavili cas, pravidelne cvicim, lyzuji, cestuji, vzdelavam se a co se tyce mody, kosmetiky, kabelek,…mam se uz konecne rada. Nikdo nezijeme 5 zivotu, ze jo?

  4. Ahoj Pavli, právě jedu směr Vary a abych udržela oko otevřené, čtu si a moc ráda právě tady. Letos jsem oslavila třicítku a připomněla si, jak moc toho mám a co jsem stihla. S věkem ale problém mám a to přiznávám. Není to ale věk můj. Strašně bojuju s tím, že chci téměř denně zastavit čas. Jsem v současnosti tak spokojená, že nechci, aby se to posouvalo o moc dal. Holky jsou úžasné, všechno jde jak má a posun vpřed mě nedesi kvůli stárnutí (zrajeme přeci no ne? 😂 ) ale tomu jaké ty změny s prací a školou budou. Nicméně náladu si tím kazit nenechám. Děkuji za hezký článek a mavam z cest.
    Misa

    1. Ahoj Míšo, děkuju za hezký komentář. S dětma je to jasné, jsou to mazlíci a člověk by to chtěl zastavit, aby už nerostly a zůstaly pořád tak hravé. Ale i dětský věk má svoje, už o tom něco vím :-). Tak se můžeš těšit na větší holčičky, více aktivní, zvídavé a určitě tě každý den překvapí něčím novým :-). A i děti potřebují posun vpřed. Školka forever by jim moc nedala. Jsem teda ráda, že Junior má plnohodnotný předškolní program a do školy půjde v necelých 7 letech, přirozeně se učí osamostatňovat a musím ho ještě tolik naučit i já! Třeba zavazování tkaniček :-). A když si dá školní batoh na záda, tak hned tak vyroste, chová se jinak a myslím, že se za rok do školy bude těšit.
      Tak šťastnou cestu a hezký víkend! P.

  5. ….až přestanu dělat blbiny, budu mrtvá:)). Zatím si užívám kategorii Vysmátý geront. Hezký článek, Pavli

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *